>>> Chceš spřátelit? Klikni [SEM]>>> Chceš si objednat design? Klikni [SEM]
>>> Reklamy piš [SEM]>>>

Jednodilovky

Lonely Day

16. září 2008 v 20:19 | Anett483



autor: Anett483
betaread: Helushka
Ahoj, tuhle povídku sem nedávno napsala a poslouchla sem u ní Lonely Day od System of a Down, takže si ji k ní určitě pusťte. Moc to s textem písničky nesouvisí, ale mě to u toho tak nějak napadlo... Přeju příjemný čtění.. Anett483
*****
Chodí po ztemnělých ulicích...sám.
Cítí nesnesitelnou bolest v srdci a snaží se s ní bojovat… sám.

Lidé se snaží co nejrychleji dostat do svých obydlí, aby se schovali před sychravým počasím. On ne... Právě naopak... Vystavuje svou tvář silnému větru a dešti, který bičuje jeho utrápenou tvář. Bojí se... Hrozně se bojí. Čeho? Snad budoucnosti a nebo snad přítomnosti? Každý den se cítí víc a víc osamělý. Proč? Nechce svoji bolest vykřičet do světa. Bojí se, že by snad někdo zjistil, že tu silnou bolest si způsobuje sám. Tu děsivou bolest, která mu svírá hrdlo. Proč? Ptá se sám sebe. Nezná odpověď, i když by ji chtěl vědět. Vráží do lidí, míjí pouliční lampy, které se právě teď rozsvěcují. Připadá si jako zrůda, nechutná zrůda. V hlavě mu běhá jedna myšlenka za druhou, avšak ani jedna nedospěje ke konci...
Jde domů... Domů za svoji láskou, které důvěryhodně namluvil, že má práci ve studiu a vrátí se večer.
Proč mu to vlastně dělá? Proč ho podvádí? Nic mu v jejich vztahu přece nechybí... Oba jsou spokojeni. Zase ta bolest... Tak strašně ho bolí, že nezná důvod svého chování. Doma má nejúžasnější osobu pod sluncem a on si ji neváží. Radši si potají chodí užívat s dívkami.
Déšť neustává, právě naopak... Déšť sílí a vítr ohýbá stromy... Dávno mu smyl z oblečení stopy rudé rtěnky jeho milenky...

Vše co sis přál

10. srpna 2008 v 20:09 | Aja
autor: Selene
betaread: Janule
Tato povídka je volně psaná podle písničky od Linkin Park - The little things give you away
A doporučuji abyste si ji k přečtení této povídky pustili.
Po mých tvářích opět kanou trpké slzy žalu. Slané jako samotné moře a zoufalé jako člověk, plavající uprostřed oceánu, nevidíc ani kousíček pevniny. Ale i přesto plave a bojuje, pokouší se zachránit si život stejně jako já, i když ví že se utopí.
Ale musím vstát a setřít si slzy. Protože ty bys mě mohl potřebovat. Musím doufat v to, že se jednou otočíš a uvědomíš si že tu jsem. Pro tebe.
Jenže ty se neotáčíš. Nevidíš, že tu jsem, nezajímám tě. A já se topím ve vodopádu mých slz. Jsem nedočkavý jako housenka a jen čekám, až si uvědomíš, kolik pro mě znamenáš. Čekám na to, abych mohl vylézt z kukly a samou radostí vzlétnout jako motýl.
Vždycky jsi přeci chtěl jen to, aby tě někdo chápal a vnímal. A to jsem já. Topím se, ale ty to nevidíš. Nevíš kdo jsem.

Fallacy

30. července 2008 v 16:02 | Anett483
autor: Syhrael
betaread: Janule
Nickelback - Savin me

Videoklip
Song
***************************************
Mlčky tam stál a díval se z okna, jakoby věděl, že už nic na tomto světě na něj nečeká…
Věděl to moc dobře, tenhle černovlasý mladík se s tím naučil žít.
Pomalu procházel dlouhou tmavou chodbou a společnost mu dělaly jenom tiché bolestivé kroky. Každé došlápnutí na zem, bylo pro něj trnem, co vytrvale tepal do jeho srdce a drásal mu útroby na statisíce malých kousíčků.
Bill se však nedokázal zastavit. Stále kráčel dál a dál. Když minul oprýskaný zšedlý roh nemocnice, kroky se změnily v zoufalý běh.
Potřeboval si pospíšit, být u něj co nejdřív…
Zastavil se.
Brány vězení se mi nechtějí otevřít
Na těchto rukou a kolenou se plazím
Natahuji se po tobě
Děsí mě tyhle čtyři stěny
Světla kolem zdí zablikala a vrhla na mladíka stín. Bill přešlápl nerozhodně na místě. Zpoza zad vytáhl pugét překrásných rudých růží, avšak povadlých. Bylo jich osmnáct, přesně osmnáct bez jediného trnu…

Říkal jsi mi Tomi 2/2

16. července 2008 v 17:44 | Anett483
autor: Syhrael
betaread: Janule
Díval se na mě těma krásnýma hnědýma očima a mrkal dlouhými řasami. Vyvolával ve mně záchvaty něhy.
Našpulil trochu rty a to mě donutilo se k němu sklonit. Než se naše ústa spojila, Bill se opřel dlaněmi o moje ramena, takže jsem k němu nemohl.
,,Tomi!"
Zavrněl. Nikdo neuměl zdrobnělinu mého jména vyslovit tak jako on. Nesnášel jsem, když mě tak oslovovali, ale Billovi bych dovolil všechno. Nikdy mě neoslovil jinak než Tomi.
,,Ty mě u toho ... budeš i líbat?"
Trochu vykuleně se na mě díval. Lišácky jsem se zasmál a přitiskl svoje žádoucí rty na jeho rozpálené čelo. Jeho ruce klesly na přikrývku a já mu je automaticky zavrátil za hlavu, abych dal najevo převahu a zkušenosti.
,,Krásky na jednu noc nelíbám ... Ty jsi kráska, ale vidím to na víc než jednu noc..."
Špitl jsem a tím mu nechal ochutnat důvěru. Bill spokojeně zavřel oči. Zmocnil jsem se jeho úst a pootevřel je svým jazykem. Bylo to tak zvláštní, líbat Billa. Chutnal tak sladce! A zakázaně. Chutnal výjimečně. Jako dortík z cukrárny. Chutnal po muffinech.

Říkal jsi mi Tomi 1/2

16. července 2008 v 17:43 | Anett483
autor: Syhrael
betaread: Janule
A/N: Toto je moje nejnovější twincestní povídka a já si na jejím psaní dala opravdu záležet...
Ještě nikdy jsem nepsala pocity první osobou a navíc pod taktovkou Tomovy vášně. Nechala jsem se unést, možná to může být nemravné :-) Přeji hezké počtení.
Povídku věnuji Filipovi a Žabičce.
Syhrael
Tiše jsem se proplížil chodbou. Všude panoval neuvěřitelný klid. Našlapoval jsem opatrně, tolik jsem se bál, že sebemenší hluk by mě mohl stát prozrazení. Tohle jsem si nesměl dovolit, když jsem to dotáhl tak zatraceně daleko!
Těžký koberec tlumil moje poslední krůčky. Ještě kousek, malinký kousíček ... a možná uvidím to, co moje svědomí nemusí unést. Sám jsem si zvolil tuhle cestu, nikdy jsem nebyl z těch, co by dokázali nevinně přihlížet ... To nešlo, obzvlášť, když se to týkalo mého bratra. Sladkého Billa! Byl tak dokonalý, až se mi z toho točila hlava, kdykoliv jsem se jenom opovážil vybavit si v duchu jeho tvář. Nemůžu přesně říct, kdy se ta naivní dětská zvědavost změnila v chtíč a touhu o něm vědět naprosto všechno. Ověřovat si každý jeho krok a sledovat ho ostřížím zrakem generála. Ostatně sám si o to říkal.
Kdykoliv mě nachytal, jak se za ním věrně plížím, zastavil se s rukama v bok, sladce se usmál a zamrkal dlouhými řasami.
,,Tomí! Nechoď za mnou!"
Vzpurně zadupal a utekl z dosahu mých očí.
Jenomže to nám bylo patnáct a teprve jsme se učili chodit po světě.
S odstupem času jsem pochopil, že to přišlo strašně brzo ... Byli jsme ještě dětmi a tolik jsme si toho museli uvědomit, pochopit a dokázat. Napadlo mě, že Bill si uvnitř sebe vybudoval nějaký psychický blok a nemůže se s ním vyrovnat. Poslední dobou byl jako vyměněný. Kdybych s ním alespoň tolik necítil ... Instinktivně jsem poznal, že se něco děje. Že se děje něco vážného. Jeho i můj smích vymizel a já nechápal proč, proč už si nemůžeme být tak blízcí jako dřív. Nemůžu ho obejmout bez toho, aby se mi vyškubl a nedal najevo rozhořčenost. Nechtěl jsem, aby Bill dospěl, protože potom bych musel dospět také já ...
Možná, že tohle byl ten pravý důvod, proč jsem se ocitl přede dveřmi jeho pokoje. Chtěl jsem ho pozorovat, jestli opravdu dospěl ...

Darkroom

16. července 2008 v 17:42 | Anett483
autor: Selene
betaread: Verushka
Přišel jsem domů a pokusil se rozsvítit světlo. Nešlo to. Rozhodl jsem se tedy jít do svého pokoje, ale něčí ruka mě stáhla stranou. Pokojem se rozezněla hudba a já se snažil v úplné tmě nějak zorientovat. Hudba přehlušila i kroky neznámého, takže jsem jen stěží odhadoval, kde se nachází.
Najednou mi někdo sundal bundu, co jsem měl na ramenou. Adrenalin stoupal.
"Tak co, bojíš se?" Odpověděl mi nějaký hlas těsně vedle mé hlavy.
Místo odpovědi jsem ho políbil.
"Věděl jsem, že jsi to ty." Šeptl jsem otočil se.
Vzal jsem do úst jeho spodní ret, silně stiskl a zatáhl. Všimnul jsem si, že má dredy svázané do uzlu. Tom ze mě silou strhl mikinu, vzal mě do náruče a pomalu položil na gauč, aniž by přerušil vášnivou hru našich jazyků.
Triko mi během chvilky přetáhl přes hlavu a sobě následně také. Ucítil jsem na sobě jeho rozpálenou kůži. Přejel jsem mu dlaní přes hrudník. Měl ho tak krásně vypracovaný. Ani moc, ani málo. Začal mě líbat na krku a já měl pocit, že začnu vrnět blahem. Chtěl sem ho, strašně moc.
A pak mě políbil těsně za ucho a tím odhalil mou snad nejcitlivější erotogenní zónu. Tál jsem pod každým jeho dotekem jako tabulka čokolády v rozpáleném letním dni.
Sebral jsem všechny síly, které mi stačily a odstrčil jsem ho od sebe. Vstal jsem a rozepnul si kalhoty. Vzal jsem jeho ruce do mých, položil si je na boky a nechal ho, aby mi kalhoty pomalu stáhnul sám. Sám si rozepnul kalhoty a rychle je sundal.

Díky, Bille

16. července 2008 v 17:40 | Anett483
autor: Anett483
betaread: Janule
Právě teď jsem šťastný... Živě si pamatuju na ty chvíle plné tajemství, strachu z odhalení... Ani nevíš, jak moc ti děkuju... Byl jsi se mnou… Ani na chvíli jsi nezaváhal. Slíbil jsi mi, že i kdyby se zbořil svět, i kdyby na nás přišli, i kdyby nás rodina zavrhla, budeš stát při mně. Naučil si mě milovat. Díky tobě jsem poznal podstatu toho nádherného slova láska, vždycky jsem lásku podceňoval. Otevřel jsi mi oči...
Pamatuju na ten první okamžik, kdy jsme se na sebe nedívali jako bratři, na tvůj pohled plný něhy a zároveň vášně... Pamatuješ si, jak jsi se bál? Já byl ten, který udělal první krok... Ten, který k tobě přišel a políbil tě... Můžu ti říct, Bille, že to bylo hrozně těžké.. Věděl jsem, že jestli k tobě půjdu, už nebude cesty zpět... Věděl jsem, že jestli nepůjdu, zahodím největší šanci ve svém životě... Teď už vím, že jsem se rozhodl dobře.

Perverzní test

16. července 2008 v 17:40 | Anett483
autor: Anett483
betaread: Janule
Tom dosedl zničeně na pohovku. Venku bylo nesnesitelné vedro. Ihned si sundal čepici, šátek a následně uvolnil dredy z pevného uzlu... Tričko bylo taky za chvilku dole. Rozvalil se pohodlně na gauči... Nikdo nebyl doma. Rodiče byli na služebce a Bill někde lítal s Andreasem. Tom si to nechtěl připustit, ale v poslední době na Andrease dost žárlil. Bill si ho vůbec nevšímal. Existoval pro něj jen Andreas. Andreas si teď všímal jen Billa a Toma nechal plavat. A když se s Tomem nebavil Andreas, tak Bill automaticky taky ne. Tom neměl sílu se tím zaobírat i když začínal Andrease nenávidět... Zapnul si TV a snažil se myslet na něco hezkého...Bohužel jeho myšlenky vždycky končily u Billa a tak nějak se mu do toho motal i Andreas. Tom to vzdal... Vypnul TV... Stejně se nedokázal soustředit na to, co v ní je. Přemýšlel, co by mohl dělat... Rozhlížel se po obýváku a jeho pohled padl na malý stolek těsně před ním. Tom se zamračil a vzal časopis, který ležel na stolku. Tak, Bill si zase dělal nějakej test. Že ho to baví. Pořád nějaký testy, který maj člověku říct, kdy potká pravou lásku... Takovej kec! Myslel si, že to s nim sekne, když uviděl název testu: "Jste sexuálně perverzní?" Tom se kolem sebe rozhlídl, jakoby se snad bál, že ho někdo uvidí... Pohodlně se posadil a začetl se do testu a do, pro něho zajímavých, odpovědí...

Déšť říká vždycky pravdu

16. července 2008 v 17:39 | Anett483
autor: Anett483
betaread: Helushka
Slunce až nepříjemně pálilo… Vzduch byl příšerný a navíc bylo dusno. Blonďatý mladík s dredy na hlavě seděl pod vysokým stromem. Špatně se mu dýchalo… a určitě to nebylo jen těžkým vzduchem. Opřel si hlavu o kmen stromu a zavřel oči... Poslouchal jen šumějící potůček, který byl nedaleko něj. Otřel si upocené čelo a pohlédl na oblohu. Mraky se začaly stahovat. Tom si vzpomněl, jak jemu a Billovi babička říkávala, že déšť vždycky říká pravdu. Jakmile je něco špatně, tak se onen déšť ozve, aby upozornil na lež. Těžko dýchatelný vzduch a lehce nažloutlá obloha ohlašovaly příchozí déšť... Netrpělivě pohlédl na hodinky. Rozhlédl se kolem sebe. Tohle místo měl rád. Vždycky si tu s bratrem hráli. Teď už jsou téměř dospělí. Kolem něj byla jen vysoká tráva, jediný strom, pod kterým seděl, a bublající potůček. Ideální místo na romantickou schůzku... Kdyby vás tady ovšem vaše drahá polovička nenechala čekat. Blonďatý chlapec se opět netrpělivě podíval na hodinky. Nervózně přehazoval malou červenou krabičku z pravé ruky do levé...

Smrt je osvobozující, Tome

16. července 2008 v 17:38 | Anett483
autor: Anett483
betaread: Helushka
(BILL)
"Ahoj buzno!, Čau homouši!, Máš dneska novou manikúru??!" Tyhle hlášky slyším hned, jak ráno jdu přes školní dvůr do školy. Je to pro mě hrozné, že tyhle hlášky má na mě Tomova parta. Ano, Tom patří do party těch, kteří se mi posmívají. On mi sice nenadává ani se mi nesměje, ale nic proti tomu taky nedělá… Že by jim třeba něco řekl, ale ne… Vždycky u nich jen stojí a pozoruje, jak mi nadávají. Jediný, na co se vzmůže, je nenápadný lítostný pohled. To mi fakt pomůže, Tome. Už je to asi rok, co jsem zjistil, že k Tomovi chovám více než bratrský cit… lásku. Tom se mi přiznal, že cítí to samé. Ano, máme mezi sebou tajný incestní vztah. Vím o něm jen já, Tom a Andreas. Když jsme s Tomem sami, je milý, hodný a něžný. Jakmile je se svojí partou, dělá, že mě nezná, a dělá jen machra. Nevyčítám mu to, že mě nebrání, ale trochu mi to vadí... Po cestě ze školy jsem přemýšlel... Má to vůbec cenu? Náš incestní vztah? Tom si mě ve škole nevšímá, ani mě nepozdraví. Proč??! Proč dělá, že mě nevidí?! Má mě vůbec rád? Ne! On mě miluje. Vím to… řekl mi to… Zase mě napadá ta myšlenka. Tolikrát jsem na to myslel. Zajímalo by mě, co by v tu chvíli udělal. Plakal by? Určitě...

Jak Bill napsal In die Nacht

16. července 2008 v 17:36 | Anett483
autor: Anett483
betaread: Verushka
Egal wohin wir fahr´n, Egal wie tief."
Podívám se z okna. Už není taková tma, ale přeci jen je takovej ten čas, kdy by se ještě mělo spát. Trochu mě znervózňuje to ticho po pokoji. Mírně se zavrtím a pokračuju v toku myšlenek, které následně píšu na papír.
"Ich will da nicht allein sein, lass uns gemeinsam,
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein, lass uns gemeinsam,
In die Nacht."
Každou píseň píšu pro Toma. Tahle není výjimkou...ach Tome, lásko! Nechci, aby ses trápil. Opět se rozepíšu na papír.
"Ich höre wenn du leise schreist, spüre jeden Atemzug von dir,
Und auch wenn das Schicksal uns zerreisst,
Egal was danach kommt das teilen wir...."
Podívám se ven...už není tma..je jen šero, ale i tak mám pocit, že je noc..černá, nebezpečná. Obklopí mě strach...Trochu se oklepu a pokračuju v textu, který mě teď zase napadá.
"In die Nacht.....irgendwann,
In die Nacht.....nur mit dir zusamm´.
Až teď si uvědomuju kouzlo noci. Lidé ji asi milují proto, že se v ní mohou skrýt tajní milenci, ale zároveň je nebezpečná...plná nástrah.. Mám ji rád, ale jen když v ní nejsem sám..potřebuju někoho u sebe.. Napadají mě další slova.
"Halt mich, sonst trieb ich alleine in die Nacht,
Nimm mich mit und halt mich, sonst trieb ich alleine in die Nacht".
Podívám se z okna..skoro se rozednívá a na okně jsou vidět slabé sluneční paprsky.
"Du bist alles was ich bin,
Und alles was durch meine Ader fliesst".
Dokončím text...myslím, že je dobrej...Otočím se na druhou stranu postele.
"Lásko, lásko, vstávej.." Šeptám jemně... Zpod peřiny na mě vykoukne Tomova hlava. Usměju se na něj a on na mě. Lehnu si vedle Toma a políbím ho. "Měl by jsi už vstát." Vstanu z postele a jdu si pro oblečení. "Jo a napadl mě dneska v noci novej text. Pak ti ho ukážu." Usměju se na něj.
"Ty jsi zase nespal?" Zeptá se mě Tom.
"Ne, copak se to dá potom, co spolu děláme?!" Směju se a on taky. Odpoledne se chováme zase jako bratři.
"Už to nevydržím!" Šeptne mi do ucha při focení Tom.
Usměju se a pošeptám mu. "Dočkáš se!" Řeknu a dál se věnuju focení... Škoda, že náš vztah ožije jen "V Noci".

autor: Anett483
 
 

Reklama