>>> Chceš spřátelit? Klikni [SEM]>>> Chceš si objednat design? Klikni [SEM]
>>> Reklamy piš [SEM]>>>

Smrt je osvobozující, Tome

16. července 2008 v 17:38 | Anett483 |  Jednodilovky
autor: Anett483
betaread: Helushka
(BILL)
"Ahoj buzno!, Čau homouši!, Máš dneska novou manikúru??!" Tyhle hlášky slyším hned, jak ráno jdu přes školní dvůr do školy. Je to pro mě hrozné, že tyhle hlášky má na mě Tomova parta. Ano, Tom patří do party těch, kteří se mi posmívají. On mi sice nenadává ani se mi nesměje, ale nic proti tomu taky nedělá… Že by jim třeba něco řekl, ale ne… Vždycky u nich jen stojí a pozoruje, jak mi nadávají. Jediný, na co se vzmůže, je nenápadný lítostný pohled. To mi fakt pomůže, Tome. Už je to asi rok, co jsem zjistil, že k Tomovi chovám více než bratrský cit… lásku. Tom se mi přiznal, že cítí to samé. Ano, máme mezi sebou tajný incestní vztah. Vím o něm jen já, Tom a Andreas. Když jsme s Tomem sami, je milý, hodný a něžný. Jakmile je se svojí partou, dělá, že mě nezná, a dělá jen machra. Nevyčítám mu to, že mě nebrání, ale trochu mi to vadí... Po cestě ze školy jsem přemýšlel... Má to vůbec cenu? Náš incestní vztah? Tom si mě ve škole nevšímá, ani mě nepozdraví. Proč??! Proč dělá, že mě nevidí?! Má mě vůbec rád? Ne! On mě miluje. Vím to… řekl mi to… Zase mě napadá ta myšlenka. Tolikrát jsem na to myslel. Zajímalo by mě, co by v tu chvíli udělal. Plakal by? Určitě...

Přišel jsem domů s jasným cílem - koupelna. Chci se upravit, než přijde Tom. Pohled mi ze zrcadla padne na poličku vedle zrcadla... Lesklý, chladný předmět jakoby se na mě smál. Mám nebo ne? Musím... nemůžu se už dál trápit! Doběhnu do kuchyně pro tužku a papír a vrátím se do koupelny. Sedám si na zem s papírem, tužkou a tím chladným předmětem....
(TOM)
Chudák Bill… dneska si zase vytrpěl svoje... Je mi líto, že ho nemůžu bránit. Prostě to nejde. Hned by na náš vztah přišli a já bych pro ně byl slaboch a úchylák, ale Billa miluju. Až přijdu domů, omluvím se mu...
"Drahý Tome,
lásko, miláčku, promiň, ale musel jsem... Tahle zeď mezi námi je tlustá a pevná a ty to moc dobře víš... Takhle už to prostě dál nejde. Někdo to musel skončit. Vím, že kdybysme se rozešli, oba by sme trpěli. Proč se za mě stydíš?! Nemusíš mě na veřejnosti objímat a líbat - to ne... ale aspoň pozdravit nebo mi zamávat. Stydíš se za mě před svými kamarády? Ztrapňuju tě snad nějak? Vadí ti naše láska? Jestli ano, tak si měl říct. Nic ti ale nevyčítám, chápu tě. Vždycky sem nad tímhle přemýšlel... co kdybych to udělal? Zajímalo mě, co uděláš... Budeš snad brečet… Ano… vím, že budeš. Nechci, aby ses trápil. Vždycky sem si myslel, že nám to vydrží navždycky... možná by i vydrželo… možná sem to teď udělal zbytečně, ale je pozdě… moc pozdě. Nezlob se prosím na mě za to, co jsem udělal, ale musel jsem. Když to teď takhle píšu, cítím se dobře, volně, svobodně... Nic mi nevadí, nic mě netíží. Proč taky, že? Je pozdě. Pamatuješ si na tu krásnou, ale pro tebe škaredou věc, od které si mě nespočetněkrát odháněl? Teď ji držím u svého zápěstí a cítím štiplavou bolest... Ta bolest ale není tak silná jako ta, kterou mám v srdci. Pomalu mi klesají víčka a potůček krve mi stéká přes dlaň na chladné kachličky… Je mi zima... Neboj, nezlobím se na tebe a ty se na mě taky prosím nezlob. Víš, smrt je osvobozující...
S věčnou láskou Tvůj Bill
(TOM)
Bille, co si mi to udělal? Sedím vedle tvého těla na kachličkách. V tvých očích už není žádná jiskra... náznak ničeho… ani radosti ani bolesti… jen spokojenost. Proč si mě tu nechal? Proč sem byl tak hloupý? Proč?
Zadívám se na lesklý předmět na zemi... Musím jít za tebou... sám to tady nezvládnu…. bez tebe ne... "Navždy spolu," zašeptám... Vezmu do ruky onen chladný předmět, je na něm ještě tvoje krev. Pevně semknu víčka a přiložím žiletku k zápěstí... říz... žiletka zajede hluboko do kůže. Po chvíli na mě padá únava... Hm, ne únava, ale spíš úleva. "Budu s tebou," šeptám u tvého ucha... políbím tě na tvoje chladné rty bez života. Už se nemůžu skoro hýbat. Přilehnu si blíž k tobě a chytím tě za ledovou ruku, položím si hlavu na tvou hruď... Před očima se mi promítá celý náš život. Už to přichází… cítím to… Co nejpevněji sevřu tvou dlaň a zavřu oči… Ta bolest a bezmoc je hrozná... už chci, aby to skončilo... zopakuju tvoje slova: "Smrt je osvobozující..."

autor: Anett483
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama