>>> Chceš spřátelit? Klikni [SEM]>>> Chceš si objednat design? Klikni [SEM]
>>> Reklamy piš [SEM]>>>

Prázdniny nad kočku 24.

16. července 2008 v 19:37 | Anett483
autor: Syhrael
betaread: Janule
,,Tys vyhodil pojistky?" Vydal ze sebe Bill skřehotavě a v husté tmě se snažil rozpoznat stejně tónované bratrovy zorničky.
,,Ach, ano, a zřejmě nejsme sami potmě," pronesl Tom pobaveně a o něco víc se k němu přitiskl. Bill mu opatrně položil ruce kolem krku a zvykal si na pocit, že Tom jej za boky koriguje pozpátku přímo k posteli. A ožužlává mu krk. Trochu rychlý postup na někoho, jako je Bill, který si všechno musí užít pozvolna a každou buňkou.
,,Tome, ty jsi pil, že jo?" Ubezpečoval se pološeptem a malinko přeškobrtal, jak byl nenásilnou vůlí tlačen ke vzorně ustlané posteli.
,,Jen malinko," brouknul Tom naprosto střízlivě a dýchnul bratrovi pod ucho. Nebyl z něj cítit žádný alkohol, ale na náladu či kuráž, jak jen to nazvat, si Tom rozhodně lokl. Nestává se to denně, aby prožíval to své vysněné poprvé s Billem.

Bill se opřel o matraci a nebezpečně se naklonil dozadu. Tom se pokusil ho do té postele shodit, ale Bill se ho chytil pevně a věnoval mu téměř dětskou ostýchavou pusu na rty.
Tom na to šel tedy z jiné strany a pomalu mu vysvlékal tričko. Bill zavrtěl hlavou a přestal úplně prozkoumávat jeho rty a tváře.
,,Tome?" Pošeptal mu do ucha a poprvé se před ním tak strašně styděl.
,,Jak to… chceš provést? Jak moc?"
Tom přemýšlel, kam tu láhev odložil, že by Billovi nalil dvojitou botu na povolnost.
,,Inu…" brouknul a zasmál se. ,,Nějak to uděláme…" odvětil, jako by jednal s dítětem, které se ptá, kam se schovat před bubákem.
Objížděl prsty kontury jeho boků a užíval si ty okamžiky. Málokdy mu byl takhle blízko. Bill však v jeho náručí demonstroval postoj prkna, Tom měl podezření, že snad nedýchá.
,,Bille…" varoval ho trochu vrtkavě a přestal na okamžik hladit jeho boky.
Bill mu u ramen zakničel něco jako - Borůvka říkal, Bernard říkal, Filip varoval, v časopise psali… a trpitelsky si povzdechl.
,,Aha, takže Filip varoval…" Přidušeně odvětil Tom. - Jak něco říkal Filip, obvykle líčil katastrofu, citoval školní řád, předčítal pijácké verše či hororové historky o tom, jak jej s někým nachytali rodiče. Líčil to tak poutavě a pokaždé jinak, že měl mnohdy člověk pocit, že ten Filištín má nejméně tři nevlastní matky a pět otců k tomu...
Bill přitakal. Tom ho roztržitě pohladil po vlasech. Co by mu měl asi tak říkat? Tolikrát si to přehrával v hlavě jako film, když došlo na věc, konec,vymeteno. Tečka, puntík.
,,Ale, Bille… To je přeci úplně snadný…" blekotal a zčervenal, když zjistil, že Bill ho napjatě poslouchá a zřejmě čeká, až ho do detailu ujistí, že "to, co se právě chystají udělat", je úplně normální běžná věc a že přeci nemusí mít strach, když jde hlavně o ten požitek a jejich sblížení.
Tom mu to v příští chvíli přesně na slovo odrecitoval a když zjistil, že Billovu zdrženlivost maličko rozmluvil, pomalu na jeho tělo přesouval svou váhu, aby ho navedl přímo do postele. Udržoval s bratrem oční kontakt, vysvlékal mu tričko a kroužil bříšky prstů pod pupíkem, aby se dostal k pásku kalhot. Rozepnul jej a vzal mezi dva prsty, aby s ním v příštím okamžiku hruběji škubnul a mohl tím tak Billa k sobě napevno přivinout. Vnímal jeho tělo třesoucí se touhou a zvláštním smíšeným pocitem přirozené zvědavosti i strachu. Dohromady ty dva vjemy mezi nimi vytvářely neuvěřitelnou atmosféru.
Billovy kalhoty spadly dolů, chlapec byl nyní nahý před svým oblečeným bratrem. Zkusil mu naznačit, že je tedy řada na něm, ale Tom se příliš bavil jeho nezkušeností, než aby mu dal prostor. Zasmál se a zatlačil mu na ramena.
,,Lehni si…" zašeptal a sledoval, jak se Bill opatrně pokládá na záda a s obavami pozoruje Toma u svých nohou.
Později, když Bill přemýšlel nad jejich nocí, nemohl si některé detaily moc dobře vybavit. Mohlo za to šílené vzrušení, které mu vymývalo mozek a zatemňovalo myšlenky. V tu chvíli, kdy cítil, že Tom se na něj nahý položil a dlaněmi i ústy bloudí po jeho nevinném těle, soustředil se jen na svoje prožívání a bratrovy ruce, které mu to blaho způsobovaly. Ve svých vzpomínkách by nenašel tolik blažených okamžiků, jež by se k tomu daly přirovnat.
Počínal si trochu nešikovně, pokládal mu ruce na ramena a opatrně kousek po kousku objevoval jeho tělo. Nevěděl, zda-li si může tak velkou otevřenost vůbec dovolit, nechtěl působit vyplašeně a rozdivočele, jak se sebou uvnitř bojoval. Nutilo ho to, aby se k bratrovi urputně mačkal, aby mu dovolil naprosto všechno co si Tom přál…
,,Nikdy by mě nenapadlo, že s tebou jednou budu zrovna… v takové situaci…" odlehčoval Tom atmosféru pološeptem a zadržoval svůj zvonivý smích o Billovy načechrané vlasy.
,,Mě taky ne, Tome. Myslel jsem si, že bys mě z tý postele vykopal, kdybych se o něco... hm… pokusil," zabručel Bill a ztišil maximálně hlas. Připadalo mu, že jedině když budou co nejméně mluvit, bude to teprve nenucené.
Bill váhavě roztáhl nohy od sebe, Tom se mu mezi ně ihned vtěsnal svými boky a podložil mu bedra svou dlaní. Tak blaženě a procítěně, s milimetrovou přesností, se zaměřoval na nejcitlivější body jeho těla. Laskal jej snad hodiny. Ležel křížem přes jeho břicho a něžně ho líbal kousek od rtů, těsně pod krkem. Bill se otřásl od boků až po konečky vlasů, nemohl si zvyknout na otevřenou blízkost svého bratra.
Tom pročísl prsty jeho dlouhé tmavé vlasy a jemně si s nimi pohrál. Zasmál se na Billa a stiskl mu zápěstí.
,,Rukou?… Nebo pusou?"
Bill vykulil oči a teprve nyní si uvědomil, že vnímá i jiný tlak na břichu než jen tíhu bratrova těla, a také mu pozvolna docházelo, že Tom nechce jen u nějakého mazlení zůstat. Neuměl mu odpovědět. Začínal rudnout z nedostatku kyslíku. Rozeznával jemné rysy bratrovy tváře, které si vyloženě užívaly tu Billovu naivitu a nevinnost.
,,To… je jedno…" pípnul Bill a křečovitě se usmál. Srdce až v krku, to je ta nejhorší kombinace.
,,Dobře," zamručel Tom sebejistě a odkulil se z jeho těla na volnou část postele. Bill se trochu nadzvedl na loktech a roztřeseně čekal, co se bude dít. Tom zmuchlal v dlaních pár polštářů a podložil je Billovi s největší opatrností pod boky. Jeho znalosti končily někdy v bodě, kdy dlaní objal bratrovo vzrušení a několikrát se o něj otřel hřbetem ruky. Podíval se nahoru na Billa, který bezmála zalapal po dechu. Tom si tedy dodal odvahu a zopakoval ten pohyb ještě jednou a o něco intenzivněji. Bill stydlivě zakňoural a trochu se od Toma odtáhl. Tomova ruku najednou postrádala cit a dotek byl zvláštní… nepříjemný, až moc dráždil.
,,Počkej…" zašeptal Tom a usmál se na bratrovy vyplašené oči. Pevně jej chytil volnou dlaní za boky a maximálně zněžnil svoje doteky. Skláněl se a líbal jej na vnitřní stranu stehen, dotýkal se rty jeho boků a chladil si o ně rozpálené tváře.
Bill zíral ke stropu a prsty si přejížděl po břiše. Tom mu je uličnicky bral do úst a líbal je.
,,Přiznej se, že se bojíš víc než já…" usmál se Bill a zavřel oči pod nezvyklým pocitem slasti. Tom objímal prsty jeho úd a skláněl k němu odhodlaně hlavu.
,,Docela jo, Bille." Přiznal pološeptem a vzal jej konečně do úst.
Bill se pod jeho tělem intenzivně napjal a hladil Toma po vlasech. Vyházel s každičkým pohybem a snad i umíral slastí, jinak by to popsat nedokázal. Horkost Tomových úst byla ohromující a mučivá, podvědomě věděl, že je to předzvěst něčeho, co v něm vzbouří každou částečku. Nepravidelně oddechoval a sledoval výraz Tomova obličeje. Tom zavíral oči pokaždé, když Bill zasténal.
,,Tome… To nejde vydržet…" Osmělil se Bill sípavě a přitlačil si nevědomky jeho hlavu maximálně k břichu. Měl nutkání do jeho úst přirážet boky, přímo jej to nutilo. Tom poznal, že bratr je těsně před vyvrcholením. Popravdě čekal, že poprvé jej natolik rozruší, že onen akt bude otázkou jen několika minutek. Naslouchal jeho vzdychání a zdrobnělinám svého jména.
,,Až to… přijde, tak… řekni." Políbil ho na podbřišek a Bill horlivě zakýval hlavou.
Chtěl jeho sperma do úst, věděl, že tím Billovi přinese naprosto nejsilnější požitek. V posledním okamžiku jej pevně chytil do ruky a stiskl. Měkce pohyboval zápěstím a upřeně sledoval bráškův výraz. Nikdy neviděl nic tak perfektního. To Bill byl perfektní.
Zřejmě se nad ním rozplýval moc dlouho. V poslední vteřině sklonil hlavu, Bill trhavě zakničel a bílá sprška mléčné tekutiny zasáhla Tomův obličej. Musel se rozesmát, protože Bill totiž naprosto ztuhnul, přestal jakkoliv vzdychat a jenom si připlácl ruce na rudý obličej.
,,Promiň, promiň, Tome…" špital a opatrně oddaloval prsty od sebe. Škvírkami sledoval, jak si Tom olizuje rty a natahuje se po kapesníku vedle stolku.
,,Ale Bille…" zasmál se Tom a otřel si vlhkou tvář. Hodil kapesník za postel a opřel se rukama vedle Billovy hlavy. Sledoval jeho nešťastný vzrušený výraz.
Bill se k němu přitiskl, zaryl mu nehty do zad, jak urputně vyhledával teplo jeho těla a tiše švitořil omluvy.
Tom se dobře bavil. Napoprvé to zvládli dobře. Oba dva.
Vzal jej něžně za bradu a díval se mu pobaveně do očí.
,,Ještě jednou, chci, aby sis to pořádně vychutnal, víš?"
Billovi se na tváři objevil nadšený výraz, na prvý pohled na něm bylo poznat, že tohle bude v jejich vztahu jeho oblíbená činnost. Stáhnul ruce za hlavu a horlivě přitakal…
*
Uběhlo zřejmě několik hodin. Venku už byla tmavá noc, v pokoji nebylo vidět na krok, oči chlapců však rozeznávaly každý koutek. Dvojčata ležela na rozválené posteli a Tom si připadal jako po boji. Byli k sobě s bratrem otočení bokem, občas si vtiskli opatrný polibek. Drželi se za ruce a chtěli si tenhle okamžik vrýt do paměti co nejhlouběji…
Mazlili se nekonečně dlouhou dobu. Nazí se o sebe třeli, ale k opravdovému sexu mezi nimi nedošlo. Nedokázali by to, oba věděli, že je moc brzo, stačil jim pocit, že si jsou opět o něco blíž.
,,To bylo krásný…" špital Bill a přejížděl Tomovi dlaní po břiše. ,,Ještě jsem nic takového nezažil…" Sunul ruku dolů pod deku. Tom se na ní se zájmem díval. Na tohle přesně čekal, až se Bill sám odhodlá. Dal mu tolik volnosti a prostoru, v žádném případě ho nechtěl do ničeho nutit. Postaral se o něj pokaždé on. Snad desetkrát.
,,Myslím, že je řada taky na mně." Zalaškoval Bill a prudce zajel rukou pod deku. Vzápětí ji vytáhnul jakoby se popálil a zakoulel očima.
,,Jů, co to tam asi máš!" Neudržel se a vyprskl smíchy. Tom mu pocuchal vlasy a srdečně se rozchechtal. Bill přesně napodobil Bernarda, který takhle pokaždé sahal Alanovi do batohu, aby ho oloupil o ořechy v karamelu.
Chvíli si hleděli do očí a úsměvy jim pomalu mrzly na rtech. Bill pokýval hlavou, uhladil si vlasy za uši a nadzvedl pokrývku. Přehodil si ji přes sebe. Během několika vteřin zmizel pod peřinou mezi roztaženýma Tomovýma nohama.
Tom sledoval tu ohromnou bouli u svých noh, která se uvelebovala a o něco menší, jež volala po konečném uspokojení. Čekal na to celý večer.
Naprosto užasl, jak zkušeně si Bill počínal. I přes tolik sexuálních zkušeností, Tom bez zaváhání Billova hebká ústa označil za nejlepší věc na světě.
,,Bille, to je krásný!" zavrněl a nadzvedl deku. Potřeboval jej vidět.
Pohled na to úžasné stvoření, které jej líbalo po celém klíně, Toma úplně rozvášnil. Bill několikrát zamlaskal, rozesmál se a stáhnul si deku opět přes hlavu.
,,Nefdífej se na mě… lušíš mě a lozesmíváš!" zahuhlal pod těžkou duchnou.
*
Zatímco dvojčata juchala v posteli, ostatní hráli ve Filipově chatce nemožnou hru, jejíž pravidla určil Filip, takže nebylo teoreticky možné zůstat po celou herní dobu oblečený. Samuel a Robin měli zavázané oči a podle doteků hádali, kdo před nimi stojí. Samuel sahal Oskarovi na tváře a vřískal, že to není možný, na co to proboha sahá…
Chyběli jen Bernard s Alanem a Norbert. Ten poslední byl zalezlý u sebe v chatce a nekomunikoval. Alan s Benem se procházeli v lese po vyšlapaných cestičkách. Zatímco Alan ukazoval stále na hvězdy a důležitě Bernardovi vysvětloval, jaký je rozdíl mezi malým a velkým vozem a jaký vliv má postavení hvězd na jejich vztah, Bernard tupě zíral do země, s rukama zaraženýma hluboko v kapsách.
,,Čumáč-Bernarde, ty mě vůbec neposloucháš!" zavřískal Alan a zastavil se s napřaženou šiškou v ruce. Zavčas si uvědomil, jak je Ben alergický na zdrobněliny. Dalo mu i práci je vyslovit - Alana oslovoval běžně "borůvko, marmeládo nebo -ty fialové neurčité něco-", ale něžnějšího oslovení se Alan jaktěživ nedočkal. Maximálně jednou při jejich rozvášněné noci se dozvěděl, že je "miláček" a to měl podezření na přeslech…
,,Nic mi není, lvíčku…" Zatrpkle kopl Bernard do kamínku. Alan mu vzápětí přistál na zádech a ovíjel mu ruce kolem krku. ,,Lvíček?…" švitořil rozrušeně a pusinkoval ho na krk. Ben se musel zasmát. Popleskal ho po hřbetu ruky, ale ihned zvážněl.
Alan sklouznul z jeho zad. Vzal Bena za ruku a položil si ji na tvář. Nervózně přešlapoval na místě a líbal ho do dlaně. Věděl, že roztaje.
,,No tak dobře…" Pokrčil Bernard rameny při pohledu na Alanův dráždivý výraz, který sliboval odměnu za prozrazené trápení.
,,Vidíš…" zabručelo si fialové něco pod nos a stáhlo milence do trávy vedle cesty.
,,Tak zaprvé mě týráš ty, protože tvoje nymfomanské sklony mě jednou budou stát život, za druhý jsem alergický na pyl, takže se tu navíc ještě udusím a za třetí dnes nic nebude…" Poposedl si vedle krtince.
Alan se zatvářil ublíženě a naštvaně zároveň. Drbal se za krkem a chrastil vztekle náramky. Bernard ho chvíli dobře naložen pozoroval, pak se slitoval.
,,S tím třetím jsem kecal…" pronesl jakoby lhostejně. Alan povytáhnul obočí, aby mu dal najevo, že by stejně tak i onak zvítězil. Ovoce má vždycky přednost.
,,Tak už mi to pověz, štve mě to, jsi snad ještě uzavřenější než kdy jindy!" Jen tak mimoděk mezi řečí si odepnul z krku přívěsek. Objal Bena kolem ramen a zapnul mu svůj amulet kolem krku. Už odpoledne mu slíbil, že mu něco ze svých pokladů věnuje.
,,A jestli ho ztratíš, tak budu pěkně řádit…" ujistil ho jemným kousnutím pod ucho a konečně mu dal možnost, aby spustil.
,,Díky." Pohladil ho Ben dojatě po tváři. ,,Víš, ani se toho moc neděje, jen mi dělá starost brácha… Je to s ním nějaký divný. Alane, hrozně mě to mrzí, že vy dva si jdete tak po krku…"
Alan si utrhl trs trávy a rozpačitě jej žvýkal. Co mu teď asi tak poví? Tušil, že Bernard by Norberta zabil, kdyby se dověděl, co se dělo odpoledne v chatce.
,,Mám dojem, že se proti mně všichni spikli, to není možný! Ty Filipovy a Oskarovy pohledy, štve mě to… Ze začátku to byli oni, kdo nás dva chtěli pořád vidět spolu, copak si nepamatuješ? A teď se můžou zbláznit… Nevím, o co jim jde…"
,,Já vím, že jsem ti nadělal spoustu problémů…" Pípnul Alan strnule. ,,Ale prostě to nešlo jen tak přehlížet. A Filip byl ten, kdo mě v tom podporoval. Byl to on, ke komu jsem se mohl obrátit, když už jsem byl fakticky na dně…"
Bernard automaticky natáhnul ruku a položil ji Alanovi na ramena. Přitáhl jej k sobě a opřel se bradou o jeho vlasy. ,,…Mrzí mě, co se stalo…"
Teď si nedovedl představit svůj život bez Alana. Alan byl někdo, kdo mu rozuměl, kdo ho miloval a dával mu to ochutnávat plnými doušky. I Bernardovy city byly k tomu roztomilému chlapci velmi silné. Nepoznával se… Co jen s ním Alan dokázal udělat jedním slovem, pohledem, dotykem… Udělal by pro něj cokoliv.
Mlčeli, seděli v trávě a občas přerušili svoje myšlenky nějakou frází, zahloubáním. Dokonalá chvilka.
Alan oddaně přivřel oči a ještě usilovněji se k němu přitiskl. Někde v koutku duše tušil, že není ta správná chvíle, aby mu pověděl ten hlavní důvod, proč si přestávají s přáteli tak rozumět.
Měl bych ti to říct, povzdechl si v duchu. Okouzleně sledoval jeho gestikulaci a něžné úsměvy, když mu něco vyprávěl, miloval ho čím dál víc. Každičkým nervem svého těla…
Ne, nemohl to tutlat, Alan potřeboval mít čisté svědomí před člověkem, který mu dal smysl život doopravdy žít. Opatrně ho pohladil po hřbetu ruky a sklopil plaše oči.
,,Já jsem se líbal s tvým bratrem," zašeptal tichounce. ,,A všichni tady to zřejmě vědí… Promiň, ale já jsem ti to musel říct…"

Syhrael
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama