>>> Chceš spřátelit? Klikni [SEM]>>> Chceš si objednat design? Klikni [SEM]
>>> Reklamy piš [SEM]>>>

Prázdniny nad kočku 22.

16. července 2008 v 19:36 | Anett483
autor: Syhrael
betaread: Janule
Alan se během několika minut dostatečně sebral, aby byl schopen dojít si pro ručník. Přikázal si nepřemýšlet nad Norbertem a jeho pálivými polibky, nad Bernardem a jeho návrhem, zkrátka nad ničím. Zničilo by ho to. On neuměl takové situace řešit, nedokázal je zvládnout a vyrovnat se s nimi. Rád říkával, že má tuhle vlastnost v popisu práce.
Miloval vodu, proto se do koupelny přihrnul s nadšeným výrazem. Postavil se k zrcadlu a natáčel se ze všech stran. Nahlas se hodnotil, neměl rád odraz, který zrcadlo posměšně odráželo na všechny strany.
Až příliš jemný, skoro dívčí, marcipánový obličej, se ztrácel pod hustými karmínově fialovými vlasy. Ta barva pro něj byla výjimečná, kontrastovala s hnědýma očima, které zářily orámované tmavou fialovou linkou. Nevěděl, proč se líčí, nikdy na takové otázky neodpovídal. Až když mu Bernard tajně pošeptal, že ho jeho vzezření vzrušuje, začal nad sebou přemýšlet.

Odmala byl vychovávaný přísně, v rodině existovala jednoznačná pravidla a byť je porušil třeba jen chybným krůčkem, trest se nacházel na pokraji šikany ze strany otce. Ten se rád podíval skleničce na dno a pokud přišel domů opilý, Alan se v panice zamykal v koupelně nebo garáži, jen aby se s ním nesetkal. Jejich střetnutí téměř vždy končila rvačkou, po jejímž následku Alanovi zůstalo pod bradou několik jizev. Otec nešel pro ránu daleko, neunesl chlapcovu osobnost a fakt, že syn je homosexuálně zaměřený.
Alan nakonec utekl k matce. Přílišná bojácnost a rozervaná duše, jej však nedokázala nikdy zcela opustit. Stále v sobě nosil pocit, že je nechtěný, nepotřebný, zbytečný. Nezaslouží si žít a takové jako je on, by měly matky dusit už v kolébce.
Otec mu jízlivě citoval.
Nedalo by se ale říct, že Alanovi činilo nějaké veliké problémy se s odchodem od otce vyrovnat. Brzy poznal, že bez něj je mu mnohonásobně lépe, matka se nestará o to, kde její syn tráví noci nebo s kým se stýká. Alanovi to vyhovovalo, konečně se mohl o sebe postarat sám a nebyl na nikom závislý. Věci se změnily ve chvíli, kdy se jejich neúplná rodina musela přestěhovat. Namítal, protestoval, osočoval svoji starší sestru, že její touha po kariéře mu ničí život a sebere mu těch málo kamarádů, co ještě má. Později jí děkoval, protože nové město mu svou přívětivou náruč nabídlo plnými doušky. Zařadil se do party. Už když se s nimi poprvé poznal, věděl, že chlapec, co jeho fialové vzezření tak ledově prohlíží a odmítavě mu podává na přivítanou jeden prst, je někdo výjimečný. Byla to osobnost, charakter. Někdo, kdo vás donutí se shrbit před tím, co ledabyle vysloví z úst. Na prvý pohled samolibý zahloubaný člověk, uvnitř sžíraný vlastním světem, názory a ideály. Alan nikdy nezažil takové mrazení v zádech, jako když mu poprvé pohlédl do tmavých nepřístupných očí a donutil ho, aby se usmál…
,,Ty už jsi tady?" Ozvalo se ode dveří. Alan se lekl tak, že si málem překousl jazyk. Ihned si shrnul tričko a poslepu si zapínal knoflík u kalhot, který mu prve tak urputně překážel.
,,Ano, ano…" Koktal a sledoval Bernarda, jenž měl pouze ručník kolem ramen, takže jeho vypracované tělo lákalo Alanovy oči ještě mocněji než kdy jindy. Chlapec si připadal jako by stál před výlohou s drahokamy a šperky, na nichž on zvráceným způsobem ujížděl.
Bernard za sebou zavřel dveře a postavil se za chlapce. Příjemná plyš ručníku pošimrala Alana za týlem.
,,Neteče teplá voda," nikdy neměl cit pro romantiku. ,,Kvido ji ráno všechnu vyplácal."
Alan nasucho polknul, cítil se hrozně malinký.
,,Zdá se mi to, nebo se třeseš už teď?" Dobíral si ho a kochal se z odrazu zrcadla. Alan poznal v podtónu jeho hlasu zvláštní druh něhy, který u něj nevídával často. Naposledy to bylo při jejich první a zároveň poslední noci.
,,Možná třesu…" odvětil hravě a opřel se zády o jeho hruď. ,,…možná netřesu."
Ben se rozesmál. ,,Nemám rád, když se mi pod rukama něco svíjí a klouže…" Nonšalantně povytáhnul obočí a přivoněl k chlapcovým vlasům.
,,Tak to se mnou budeš mít dost problém!" Zašeptal Alan škádlivě. Nebyl si jist, co všechno si může dovolit, proto se mu jen hluboce díval do očí a… čekal.
,,No, pojď, copak si myslíš, že se rozpadnu…?" Brouknul Bernard a sjel mu rukama na zadek.
,,Vím, že to máš rád."
Alan pochopil, vyhoupl se na něho a zaklesl se nohama o jeho boky. Tak tohle ještě nikdy nezažil, bylo to tak vzrušující, neuvěřitelně… Poznával tu sílu, jež z Bernarda vyzařovala, aniž by mu mohla nějak ublížit. Byla tak něžná a jemná, Alan se na jeho tělo horoucně přitiskl a maximálně si vychutnával pocit důležitosti. Šero v koupelně a dobře dýchatelný orosený vzduch, disponovaly vzrušivými účinky.
Bernard natěsnal Alana zády na stěnu. Několikrát s ním zatřepal, načež se mu Alan svůdně otřel rozkrokem o břicho a něco velmi drzého mu zašeptal do ucha.
,,Jen si provokuj, možná to bude totiž tvoje poslední taková provokace za dnešní večer. Příště až budeš vědět , co obnáší noc se mnou, to popichování tě přejde." Bernard mu dlaněmi zvrhle osahával zadek.
Alan ho líbal na krku, každou chvíli se ozvalo zamlasknutí, jak pečlivě tvořil důležité poznačení. Přál si, aby všichni věděli, že tuto noc k sobě konečně našli cestu. Budou jako jeden.
,,Kroť se, jen se kroť…" zašvitořil Bernard medově a odtáhnul se. Alan mu vydrážděně zaryl nehty do ramen a stiskl nohama jeho boky jako do kleští.
,,Trápíš mě…" Sykl ublíženě a rukou si jej k sobě přitáhl. Udeřila jej přes nos neodolatelná vůně kolínské.
Horlivě se probojoval do jeho úst. Spokojeně vydechl a zkoumal každičký jejich detail. Bernard na polibku ochotně spolupracoval, Alan si opřel hlavu o studené kachličky a nechal se líbat. Miloval, když jeho milenec bral veškerou iniciativu do svých rukou, ale zároveň mu nechal dostatek volnosti.
Pomalu v nich převládala touha po poznání, chlapec hladil statné paže, jež ho s takovou oddaností objímaly, a plně se poddával jeho ústům i erotické vůni.
Bernard se soustředil na mazlivou předehru, toužil Alana vydráždit. Nepatrně ustoupil více než tři krůčky dozadu. Alan instinktivně máchnul rukama za sebe, čehož Ben využil a naplno ho strhnul na zem.
Fialové vlasy ladily se zelenými koberečky, Alan obdivně sledoval, jak mu Bernard kleká mezi nohy a ledabyle vyhrnuje tričko. Hodlal si vštípit ten spokojený výraz, který se Bernardovi rozhostil na tváři, když spatřil Alanovo malé tetování.
Jednoduchý čínský znak znamenal být příliš milován a Bernard po něm s bázní přejížděl konečky prstů. Nabíjelo jej to neskutečnou energií.
,,Dotkni se mě tam, prosím…" zaškemral Alan. Místečko těsně pod kyčlemi bylo jeho nejcitlivější z celého těla a Bernard to dobře věděl. Opřel se paží o jeho břicho a nosem pohladil obrazec čar na chlapcově boku. Několikrát na něj dýchnul, zamrkal řasami a nakonec políbil. Alan se pod jeho rty divoce prohnul v bedrech a rukou mu pročísl vlasy.
,,To tetování ve mně vyvolává neuvěřitelný chtíč…" zašeptal Bernard a pomalu rozepínal Alanovi kalhoty. Nesnesitelně pomalu, smál se mu do očí a očekával reakce, které byly více než bouřlivé. Alan nekrotil své emoce, v tomhle směru býval vášnivý a nespoutaný. Chtěl mít všechno hned a v největší dávce.
Bernardovu počáteční nervozitu stíraly Alanovy vzdechy, usvědčovaly ho, že to, co dělá, dělá správně. Ohromila jej chlapcova stydlivá nahota a podvědomé nastavování jeho těla pod silné ruce.
Sám se zbavil oblečení a nahý se na něho položil. Měl dojem, že každým okamžikem exploduje, že se všechno táhne tak nesnesitelně pomalu a zároveň rychle, bál se, že vyvrcholí příliš brzy, musel jeho ruku odstrčit ze svého mužství. Hrubě ho políbil a zavrátil mu ruce dozadu, aby se v příštím okamžiku sehnul a něžně si pohrával s jeho bradavkami. Instinktivně ho laskal na celém těle, kam jen dosáhl, tiskl ho k sobě a uvědomoval si, že pokud by měl Alana někdy ztratit, nezvládl by to…
O překot se zmocňovali svých těl, ostře si dali najevo, že jejich první milování bude pro oba nezapomenutelným zážitkem. Byl to Alan, kdo zvítězil a vítězoslavně se vyhoupl Bernardovi na klín. Objevil v sobě skrytou sílu, kterou přinutil, aby Bernardovy ruce spočinuly na jeho bocích a nikde jinde.
Chaoticky si hleděli do očí. Mysleli, že to, co proudí mezi nimi, nedokáží ovládnout.
Bernard jen okouzleně přivřel oči, když ucítil, jak jej laská rukou v klíně a váhavě sklání hlavu. Alanův horký vzrušený dech měl příjemné účinky a společně s citlivým vedením ruky dokázal z Bernardových úst dostat první spokojené zasténání.
Alan měl nějaké zkušenosti, vesměs velmi nepříjemné, ale to, co jej navádělo vpřed, byla jen čistá příroda. Klekl si na kobereček a svůdně sjel po jeho mužství jazykem. Pomohl si rukou, aby jej mohl stisknout po celé délce, a svému milenci přinést co nejdokonalejší uspokojení. Bernard se tomuto druhu sexu vždy bojácně vyhýbal, což Alana dráždilo. Chtěl mu teď dokázat, že z toho nemusí mít strach.
,,Musíš mi říct, jak to chceš…" špitnul vzrušeně a svádivě se o něj třel tvářemi. Bernard nebyl mocen slova, byl rád za to, že může dýchat. Vzpamatoval se, až pod lahodným teplem Alanových úst a intenzivním pohybem vláčných rtů. Tiše zaúpěl a mezi prsty sevřel třásně koberečku. Bylo to až mocné, zbavovalo jej to tlukotu srdce a nutilo ho to před těmi doteky uhýbat. Semkl rty k sobě a trhnul rameny. Alanova ruka se plazivě otřela o jeho tělo a pevně jej stiskla nad boky. Tak pevně, aby neuhýbal.
Alanovi překážely vlasy, shrnul si je na levé temeno a čelem se opřel o jeho podbřišek. Zaručil mu tak ještě hlubší prožitek, přesto jeho dlaně byly ústy nenahraditelné, vypomáhal si jimi, když mu docházely nádechy nebo se mu zatočila hlava blažeností, že může Bernardovi konečně přinést to nejsladší ukojení. Zavíral oči při každému pohybu, kdy jej vzal do úst a jemně zpracovával jazykem. Brzy pochopil, že Bernard potřebuje rázné vedení, přesto si Alan zachovával tu nejvybranější a nejvznešenější jemnost, aby mu neublížil. Potlačoval v sobě dravost.
Bernard zakňučel a pokusil se osvobodit ze zajetí těch prokletých ďábelských úst, které ho nutily k ještě většímu vzrušení a zběsilému lapání po dechu. Alan zocelil stisk jeho boku a po nahé kůži mu zaškrábal nehty.
,,Drž…" sykl pod nadechnutím a hodně pevně sevřel jeho penis oběma dlaněma. V příštím okamžiku Ben vykřikl pod náporem slasti, která mu prostoupila celým tělem a zaplavila každičký nerv otupělým pocitem intenzivní rozkoše. Alanovo jméno procházelo jeho ústy s přídavkem horoucí vášně a bázni. Vyslovoval jej jako jméno toho nejvyššího boha.
Alanovi se na dlani roztékala vlahá, téměř našedlá tekutina, ledabyle se sklonil a špičku jeho vzrušení sál ústy. Miloval tu chuť a známou štiplavou vůni vlašských ořechů.
Bernard se pod jeho doteky měnil ve vyplašené bojácné zvíře.
,,Ty… ty jsi ďábel, Alane…" s námahou počechral chlapci vlasy. Strop se nad ním točil ve zběsilém tanci.
Alan ho místo odpovědi vzrušeně políbil. ,,Nic nedělej, já to obstarám…" zatlačil mu dlaní na roztřesené břicho a natáhl se po svých kalhotách. ,,Samozřejmě vždy vybaven…" zašveholil s mrknutím oka.
Bernard automaticky hladil chlapcovy boky a po očku kontroloval jeho počínání. Poněkud znejistěl, zahlédl v jeho rukou nenápadnou bílou tubu. Ležel však klidně, Alan dokonale zná jeho tělo a přesně ví, co dělat. Ne že by Bernard byl tak nezkušený, ale nikdy nic neměl s chlapcem. A společné noci s dívkami? Pamatoval si pokaždé jen tmu a rychlou akci, kdy během pár minut bylo tak říkajíc po všem…
Zvědavě sledoval Alana, nedočkavě se vrtícího na jeho klíně. Ben na několik sekund zavřel oči a hluboce vydechl. Tušil, že přijde to, z čeho měl poněkud strach a nad čím tak často přemýšlel.
Alan se zaklonil dozadu a opatrně si rozetřel po dlani průhlednou slzičku aromaticky vonícího gelu. Hnětl ho mezi prsty a co chvíli se otřel zápěstím o milencův klín.
,,Jahody…" zašeptal Bernard a popleskal Alana po bedrech.
,,Jahody." Přisvědčil Alan s jemným úsměvem a prstem mu přejel po rozechvělých růžových rtech. Naučeně si zastrčil pramínek vlasů za ucho. Na borůvčí zůstal lesklý provázek lubrikantu.
Bernard rukama hmatal po jeho těle. Alan se opřel levou rukou vedle Bernardovy hlavy a druhou uchopil jeho úd. Cítil, jak mu klouže mezi prsty a reaguje na sebemenší milé pohlazení. Ben víc pokrčil nohy a přivoněl k fialovým vlasům, šimrajících jej na tvářích. Zasténal a napjal se v bocích, když na něj chlapec s mohutným výdechem dosedl. Ještě nepoznal tak pevné a intenzivní vnímání cizího těla. Alan nevěděl, kam s rukama, potřeboval se opřít, aby pod tím náporem nepříjemného pocitu udržel stabilitu. I když to nebylo poprvé, stále si nedokázal zvyknout.
Prvý okamžik se přestal úplně hýbat a jenom opatrně centimetr po centimetru hledal vhodný úhel, nad kterým by nemusel zatínat zuby bolestí.
Pohlédli si do očí a silně se do těch pohledů vpili. Alanovi se třásly rty, Bernard po nich tančil konečky prstů a druhou rukou chlapce pevně objímal kolem boků. Dal jim oporu, jakou Alan potřeboval. Zapíral se dlaněmi o jeho ramena a esovitě se prohýbal v zádech. Vnímal jistou úlevu, rozhodně to takhle bylo pohodlnější, mohl se soustředit na své pohyby a na milence pod sebou. Provokativně se přitiskl tělem na jeho hrudník a zasténal mu vedle ucha. Bernard zavřel oči a dlaní spočinul na Alanově tetování. Hladil ho, a kdykoliv se chlapec opatrně nadzvedl a učinil těch několik milostných pohybů, Bernardovi se rozlilo tělem blažené teplo.
To dokonalé poznání trvalo nekonečné minuty, které se jen prodlužovaly s každým jejich stenem. Alan poznával vyčerpání a touhu být dobýván. Dal mu to najevo vášnivým polibkem a téměř úlevou zamručel, když ho Bernard stáhl majetnicky pod sebe a lehl si mu mezi roztažené nohy. Alan jej objal kolem boků a ruce mu položil na nahá rozpálená záda. S každým dalším přírazem se pod ním svíjel v čím dál větší vlně orgasmu.
Bernard ho líbal na krku i tvářích a držel jeho bradu ve své dlani, aby mu dal najevo tu iniciativu a postavení, které teď měl. Věděl, že dlouho nevydrží balancovat na té nebezpečné hraně a vyvrcholí. Příliš brzy, aby svého sladkého Alana mohl vzít do ráje s sebou. Chlapcovo tělo jej započalo příliš pálit, vzrušovat, nedokázal jeho zajetí vydržet, téměř zadržoval slzy, připadal si tak dokonale uvězněn a přál si, aby tahle bouře nikdy neustala.
Ochranitelsky stiskl jeho ruku v dlani, než se toužebně napjal a s posledním hlubokým stenem se ocitl na naprostém vrcholu rozkoše.
Alan tiše zaprosil a zaryl mu nehty do statných paží. Jeho dlouhé nohy sevřely milencovy boky a na bedrech se vymrštil vstříc jeho tělu. Bernard chtivě protáhl ruku pod jejich spletenými těly a několika něžnými polibky jej vyzdvihl až na samotný Olymp.
Pot z nich stékal v úzkých pramíncích a umožňoval jim se o sebe pomalu třít. Bernard se zmoženě skulil z chlapcova těla na podlahu vedle vany a těžce dýchal. Připadal si jako po boji.
Po vyhraném boji.
Alanova téměř dětská ručka, se k němu vyčerpaně natáhla. Ben chlapce přitáhl na sebe. Díval se do jeho pobavených hnědých očí jako do očí někoho, kdo mu ukázal cestu. Tím správným směrem. To Alan byl součástí jeho života. Byl to jeho partner, prolomil odmítavost a hrdost.
,,Myslím, že jsem se vážně zamiloval…"
Zamumlal do vlhkých borůvkových vlasů…

autor: Syhrael
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama