>>> Chceš spřátelit? Klikni [SEM]>>> Chceš si objednat design? Klikni [SEM]
>>> Reklamy piš [SEM]>>>

Prázdniny nad kočku 21.

16. července 2008 v 19:35 | Anett483
autor: Syhrael
betaread: Janule
,,A to jako proč?" Alan se s úžasem otočil. Nechápavě pohlédl na stolek, kde se tyčila nádherná broušená váza. Napadlo ho, že se měl co nejvíc hýbat, aby se mu Norbert netrefil do hlavy. Zaujal bojovou pozici a lehce ironicky se usmál. ,,Víš, teď není ta nejvhodnější doba na hádky… Domluvili jsme se s Bernardem, že si zajedeme do města, tak bych možná rád šel… Nechci zmeškat!"
Očekával, že napění vzteky.
Norbertova tvář nabyla tajemného úsměvu. Alanovi se zhoupnul žaludek - byl to stejný úsměv, jako míval Bernard, když Alanovi dovolil, aby se jej dotýkal.
,,Chtít můžeš, ale bude těžší to uskutečnit…" Zašeptal nezvykle ostře, dvěma skoky se dostal před dveře a zamknul je. Než se Alan stačil vzpamatovat, klíč zmizel v Norbertově kapse.
Chatkou se rozběhlo nepříjemné šero, téměř tma, způsobená Norbertovýma hnědýma očima, rozzářenýma do odrazu němého hádání, ponurou napjatou atmosféru jenom rozohňovala na čím dál větší intenzitu.

,,Co blbneš…?" Nechápal Alan. Otočil se na místě a svraštil obočí. Natáhnul ruku ke klice. Norbert mu ji sevřel mezi prsty do tvrdého stisku.
,,Norberte…?" zašeptal tenkým hlasem, sledujíc svoje odkrvené zápěstí.
Norbert neodpověděl. Prudce oddechoval, na krku mu vyvstala naběhlá žíla, Alan cítil, že se třese, ta vzdálenost, jenž je oba dělila, byla tak nicotná, že neskryla ani divoké bušení srdce.
,,Pusť mě." Alan se volnou rukou dotknul jeho svalnaté paže. ,,Prosím."
Říkal to klidně, nedal znát ty emoce, které měl momentálně až v krku. Byl to strach. Strach z neznáma a toho, co při tom dotyku cítil…
,,Ne." Odvětil Norbert téměř medově. ,,Stálo mě to čtyři lahve, aby to Filip zařídil."
Alan se doopravdy zděsil. Pokud v něčem jel Filip, byl to určitě nějaký podlý atentát nebo loupežné přepadení.
,,Koho chceš zabít?" pípnul.
,,Ještě si to rozmyslím," zabručel Norbert ironicky, očima jezdící po Alanově zářivě bílé pokožce.
Jeho oči odradil jemný rudý flíček těsně pod krkem. A další pod uchem. Nervózně si skousl spodní ret. Jeho rysy i pevné držení Alanovy ruky zhrubělo.
,,Spal si s ním?" Hrozivě se nad něho naklonil.
Alan jednal bohorovně. Začínal si zvykat na žárlivost, s jakou přistupoval Bernardův bratr k jejich vztahu. Zcela to chápal, s Billem o tom hodně debatovali. Norbert se bál, že ztratí bratra. Proto se Alan jenom lehounce usmál, volnou rukou pohladil Norberta po zápěstí a vstřícně pokýval hlavou.
,,Ne. I když bych ti mohl říct, že ti do toho nic není, vím, jak ti asi je… Nechci tě přeci připravit o bratra. On tě má rád, Norberte. Doopravdy. Ale můj vztah s ním je o něčem jiným. I když se nevyrovná bratrskému. Takže by ses měl přestat pořád tak škaredit a začít si to tu užívat… Já ti přeci nebráním, aby ses k němu přibližoval." Alan nenápadně vyprošťoval ruku z Norbertovy a pokukoval po kapse s klíčem.
Norbert něco neidentifikovatelného zamručel. Nemohl to vzdát jen tak bez boje a roztát. Naopak jej jeho naivní pohled ještě více postrčil dopředu. Doslova.
Alan byl oproti němu o dost menší, proto, když se Norbert sklonil a on pozvedl hlavu, mohl se nosem dotknout jeho tváře. ,,Mně ale nezáleží na Bernardovi, protože u něj nemám co ztratit… ani co získat."
Alan si uvědomoval letmý dotek na krku.
,,Ale u tebe, Alane…" Snad poprvé ho oslovil tak, že z toho čišela něha. ,,U tebe si nejsem tak jist."
Zničil tu poslední vzdálenost mezi nimi a rozechvěle se přitiskl rty na jeho ústa.
*
Tom si přetáhl propocené tričko přes hlavu a odhodil ho na postel. Bill se po něm ihned natáhnul a puntičkářsky ho skládal. Před chvílí dohráli šílenou parodii na fotbal, již se účastnil i Bill a ledový Bernard.
Oba stáli v brance - bezkonkurenční podívaná!
,,Jsi podlý, neuvěřitelně vypočítavý, Tome. Jestli si myslíš, že ti budu celý týden čistit boty, tak se šeredně pleteš…" Bill s úžasem sledoval, jak se před ním Tom bez známky studu převléká do čistých kalhot. Ty špinavé, s miniaturním flíčkem na zadečku, skončily pod postelí. Bill se pro ně sehnul a objevil u nožičky postele Bernardovu tyčinku Mars.
,,Bille, co si to o mně myslíš?" Tom si sedl na postel vedle bratra a položil mu ruku kolem krku. Jeho nahá ramena při styku s Billovým oblečením působila jako pěst na oko.
,,Budu muset udělat, co si řekneš." Zakňoural Bill a nechal se políbit. ,,To nevěstí nic dobrého…"
,,Bude to příjemné pro nás oba." Zašeptal mu Tom u ucha a dlaní se mu vtěsnal pod tričko. Krouživými pohyby laskal jemnou pokožku na jeho bocích a pobaveně sledoval, jak se s jeho druhou dlaní Bill mazlí. Byl doopravdy rozkošný a v jejich vztahu hrál perfektní roli někoho, kdo potřebuje spoustu lásky. Tom si uvědomil, že jej to až šíleně vzrušuje. Bill to podnítil svojí mazlivou náladou. Povalil Toma na postel a přitulil se k němu. Když mu Tom položil ruku na záda, předl jako kotě. Oba předli jako kotě.
,,Co si tím chtěl říct?"
,,Co?"
,,To… že budeme spokojení oba."
Tom nažhaveně vzhlédl ke stropu. Bill doopravdy nepochopil. Nejenom, že nepochopil, on dokonce ani náznakem netušil, co bude muset udělat, pokud Tom ,,sázku" vyhraje. Nechápal, proč tomu říká sázka, natož aby věděl, proč to vlastně celé tak těžkopádně vzniklo.
,,Nu… Nechej se překvapit."
Pramen černých vlasů jej zašimral na tváři, horký Billův dech mu ovíval krk a on spokojeně zavíral oči pokaždé, kdy jej automaticky pohladil po nahém hrudníku. Tom si uvědomil, že s Billem je to vůbec poprvé, kdy cítí to opravdové souznění duší. Ať už dříve prodělal jakýkoliv vztah, vždy se cítil svázaný povinnostmi, připadalo mu to jako samozřejmost, že dívku políbil nebo vzal ochranitelsky kolem ramen. Ne však s Billem. Tam to bylo trochu o něčem jiném, nedělal nic proto, že mu to přikazoval rozum, sám vycítil, že bratr chce pohladit na tváři, chce vzít do náruče… Tom si připadal nadmíru spokojeně.
,,Ale… Co když vyhraju já? Tak budeš muset pro mě udělat něco ty?" Samolibě se usmál. Tom poněkud neochotně kývnul na souhlas.
,,Máš to marný, Bille, před chvílí jsem viděl, jak Bernard Alana nenápadně hledá…" na chvíli se odmlčel. Zabloudil pohledem k oknu. Venku se mračilo, bude pršet. ,,Víš, napadlo mě, že bychom mohli spát třeba ve stanu, nebo tak… Aby oni měli klid." Vysoukal ze sebe ztěžka. Pravý důvod byl doopravdy úplně jiný.
,,Chtěl si říct, abychom my měli klid, že?" Uhodl Bill zcela správně. Líně se zvedl z bratrovy náruče a protáhnul se. ,,Víš, Tome… Já jsem o tomhle přemýšlel. Já vím, že to k životu potřebujeme oba, ale myslím si, že… je moc brzo."
Tom ho tiše sledoval. Připadal si hrozně malinkatý. Vlastně to čekal, že Bill si bude držet nemožně dlouhý odstup. Alespoň Tomovi se zdál přehnaný. On by mu přeci neublížil, potřebuje ho… Pokud spolu mají žít plnohodnotně, neměli by otázku sexu řešit tak záporně.
,,Známe se vlastně - den, skoro dva…" Bill se díval do peřin a prsty kroutil s malinkým ozdobným knoflíčkem.
,,Známe se celý život." Prohlásil Tom cynicky a zvedl se do sedu. Bill se nepatrně odtáhnul.
,,Tebe já nepotřebuji poznávat, Bille. Ani ty mě. Chci, abychom my dva si byli konečně tak nejblíže, jak jen to půjde… Můžeme jít pomalu, nespěchám na tebe. Ale já už o tobě přemýšlím proklatě dlouho. K čertu, dyť už to bude skoro rok! Přiznej si to, že ty jsi na tom stejně. Chceš to úplně stejně jako já…"
,,Nechci." Zakňoural Bill dotčeně. Knoflík mu zůstal v dlani.
,,A… co bys vlastně doopravdy chtěl, Bille?" Zeptal se Tom naprosto klidně. Měl ho na dlani, potřeboval vyjednávat a hlavně zachovat naprostou lhostejnost, jakoby mu na intimnostech pranic nezáleželo.
,,Já nevím." Bill si ublíženě pohrával s knoflíkem. Tom si povzdechl. Bylo to více než jasné, do bratra přímo viděl - jasně, že se chtěl sblížit, jenom měl strach. Typický Bill. Raději před tím utíkal a nechal to spontánně vyplynout, než aby se poddal a dovolil druhému do sebe pohlédnout.
,,Ty jsi přede mnou ještě nikoho neměl, viď?" pronesl Tom měkce a položil Billovi ruku na rameno. Bill se o dlaň opřel tváří a zavřel oči. Byl unavený, bolelo jej pouhé světlo od okenic.
,,Ne… jen nějaká nedorozumění." Zamumlal, nevěděl, jak by těch málo vztahů shrnul do bezpečné karantény. Byly to zoufalé činy, sám to moc dobře věděl, naštěstí se nikdy s nikým nedokázal tak intimně sblížit, aby si teď před Tomem připadal ohromně pošpiněný.
,,Měli bychom o sobě vědět všechno," Tom bříšky prstů kroužil po jeho tváři. Cítil mravenčení a jakousi touhu vyprovokovanou Billovou čistou nenalíčenou tváří. ,,To znamená, že mně můžeš říkat všechno."
,,S Peterem… Líbali jsme se." Vyhrkl Bill a otevřel pomalu oči. Na okamžik znejistěl. Tom říkal - doopravdy všechno. ,,Chtěl… to po mně…" pronesl ještě tišeji a zadíval se mu hluboce do očí. ,,Nikdy víc jsem s ním ale neměl…" Jakoby se bál, že něco udělal špatně, provinile stiskl jeho paži a zoufale oddechoval.
,,Ale já se nezlobím." Tom přehodil nohy přes okraj postele a opřel se o kobereček. Neuměl popsat svoje pocity.
,,Byl jsem doopravdy zoufalý!" Bill si poposedl na posteli a ještě prudčeji stiskl bratrovu paži.
,,Kdyby mě napadlo - Kdybych věděl, že mezi námi je to celé tak ohromně jednoduché a neuvěřitelné, svěřil bych se ti už dávno."
Bill začínal švitořit, jeho hlas se lámal, spíše šeptal. Měl strach.
Tom se díval kamenně před sebe. Probouzel se v něm pud pro vlastní blaho. Billa stačilo pouze nalomit, aby se mu nabídl. Tom po něm toužil. Neskutečně toužil a nedokázal to ovládat či tišit. Mísila se v něm dravost s neuspokojitelnou touhou a lačností. Byl si jist, že ať už teď řekne cokoliv, stejně to vyzní jako nabídka.
,,Chci tě… Bille. Strašně moc, a neumím to v sobě ovládnout."
Bill překvapeně sledoval, jak se jeho bratr slabě třese a tiskne ruce k sobě.
,,To věčné čekání mě zlomí. Nevíš, jak mě dokážeš provokovat, byť jen jediným úsměvem nebo pohledem. Začínám se sám sebe bát. Teď, když si uvědomuji, do jaké etapy jsme nakročili, stáváš se pro mě snad ještě nedosažitelnější než když dřív… Neměl jsem sex … strašně dlouho… Věčnost. Přes rok a půl. Nešlo to. Kdykoliv jsem se přemohl a šel s dívkou, dopadlo to katastrofou…"
Bill se pozvolna probouzel z letargie. Znamenalo to, že Tom mu lhal. Ty noci probrečené do polštáře byly zbytečné. Povídačky o bouřlivém sexu a osočování Billa, že Tom si nádherně užil s přitažlivou blondýnou měly pouze ublížit… A teď se projevovaly jako jed na celé čáře. Zasáhly.
,,Proč si to dělal?" Bill se stáhl k rámu postele. Poprvé v sobě vnímal něco jako poníženost.
,,Ach ne, Bille, odpusť…" Tom si promnul spánky a několikrát se trhavě nadechl. ,,Nikdy jsem ti tím nechtěl ublížit. Naopak. Chránil jsem tím nás oba… Ale - My jsme si takové drobné naschvály dělali společně. Oba si máme co odpouštět. Neotáčejme se tedy pořád zpátky!"
Dlouze si hleděli do očí. Když už Tom nabyl přesvědčení, že Billa si od sebe opět o pořádnou míli odtrhl svou horlivostí, to černovlasé dráče na něj s odpichem skočilo a povalilo ho na postel. Nutně se potřebovalo přitulit. Veškeré pochybnosti vystřídal příval citu, který rozboří i skály. Zůstalo jen to čisté
Na okamžik se přestal mazlit. ,,Máš pravdu. Nevím, proč se ohlížíme za minulost. To nemá cenu."
Koktal, mumlal, červenal se. Tom se po vyčerpávajícím napětí srdečně rozesmál.
,,Moc si to bereš, bál jsem se, když ses na mě před chvilkou tak škaredě zamračil…"
Bill přitakával a v duchu se proklínal za svoji rozervanost, naivitu, dětinskost a nesourodost.
Tom se svůdně přitiskl rty na místo pod uchem, kde byl Bill nejcitlivější. ,,Večer bude tvoje velká noc, Bille…" zašeptal a něžně ho stiskl oběma rukama za boky. ,,Alan mi slíbil, že Bernarda svede ještě před večeří," dodal lišácky.
Bill se celý zachvěl…
*
,,Alane, počkej, kde jsi byl tak dlouho?!"
Bernard chlapce lehce doběhl, chytil jej za loket a přitáhnul majetnicky k sobě.
,,Jsi hrozně bledý! Chtěl jsem tě jít hledat." Sahal mu dlaní na tváře, které najednou získaly zcela rudou barvu.
,,Nic mi není…" Pokusil se mu vyškubnout a prázdný talíř si přitiskl víc na tělo. ,,Čekal jsem, dokud to nesní!" Sklopil pohled a díval se zasněně do země.
Bernarda to zjevně uspokojilo, protože chlapce políbil na každou tvář a jemně se usmál. ,,Jak mu je?…"
,,Docela dobrý." Ucedil Alan napůl úst, pomalu cupitajíc k Filipově chatce. Bernarda však neoklamal.
Když pokládal v kuchyni konvici na postavec a neopatrně rozškubl sáček s broskvovým čajem, ocitl se natlačený na kuchyňskou linku. Benovy ruce se ovinuly kolem jeho boků. Za jiných okolností by Alan vrněl blahem, takovéhle chvilky důvěrností nebyly tak časté, jenomže teď se nezmohl na jediný pohyb. Držel jako socha. Odolávajíc polibkům a hlazením, které jej měly zahřát a přivést do nádherné nálady, díval se z okna a pevně tiskl třesoucí se rty k sobě.
,,Řekl mi, že chce uvařit čaj…" taktně se vymanil z jeho náručí. ,,Můžeš mu ho zanést."
,,Stalo se něco?" Bernard mu přejížděl prstem po bradě a zkoumal každičký detail jeho tváře, jen aby pochopil, proč se chlapec tak stáhl do sebe.
,,Ne, všechno je v naprostém pořádku," usmál se schlíple a nehtem brousil po okraji hrnečku. Ben si položil hlavu na Alanovo rameno, ihned ji však zvedl a se zájmem přešel blíže k oknu. Nadzvedl záclonku.
,,Můžeš mi vysvětlit, co se v tý chatce dělo?!" Nechápavě se otočil na borůvkového chlapce, jenž si provinile okusoval nehet na palci a špičkou boty vyťukával do dlaždiček neurčitou melodii. Podezřele dlouho sledoval sekáček na maso, po Filipově akci s obědem, zabodnutý v rámu okenic.
Neodpověděl, protože konvice zasyčela a donutila ho zalít čaj. Chňapl po hrnečku, div si nespálil ruce a přistrčil ho před Bernarda. Několik kapiček mu vystříklo na zápěstí. Bolestivě sykl.
Bernard se nevyptával, vlastně doopravdy nechápal chlapcovu přílišnou upjatost, ale něco mu napovídalo, že odpověď z něj nevymámí.
,,Vím, že s Norbertem je někdy těžké vyjít, ale kdyby se něco stalo, nějak ti ubližoval, tak mi to rozhodně pověz, ano?" Na tuto odpověď byl ochoten si počkat.
,,Spolehni se," zašveholil Alan, otírajíc pobryndanou podlahu Kvidovým nejoblíbenějším tričkem.
Bernarda polil ledový mráz od hlavy až k patě. Něco se stalo, takhle odměřeně s ním Alan nikdy nejednal
S hrníčkem čaje stál v rámu dveří a pozoroval jeho nahá záda a příliš úzké boky, které se odhalily pokaždé, co se chlapec sehnul.
,,Jdu potom do sprchy… Kdybys měl zájem, můžeš jít se mnou." Pronesl bez šťávy, jako by mu nabízel sušenku a ne šanci na dokonalé sblížení.
Alan se napřímil a poněkud roztržitě mrsknul s tričkem do dřezu. Na svého milence se však otočil s nenapodobitelným úsměvem.
,,Ach, to by bylo úžasné!" vzdychnul si gestem, které poukazovalo na to, že se začne rozplývat nad tím, jak potřebuje spoustu lásky.
Když za pobaveným Bernardem zapadly dveře, Alan se unaveně složil vedle dřezu bez nálady na jakoukoliv činnost nebo existenci. Jako by ho válcovaly dva mlýnské kameny.
V tuhle chvíli se nenáviděl, že připustil, aby se jeho láska k Bernardovi stala zaslepenou nenávistí.
Co však proklínal do horoucích pekel byl fakt, že dovolil, aby ho Norbert líbal. Bylo to něco neskutečného, opovážlivého, zakázaného a plné něčeho, co mu vyvolávalo mrazení v zádech. Byl vždy přesvědčen o tom, že Norbert je člověk, který nezná nic, co souvisí s něhou nebo snad citem. Měl ho zafixovaného jako někoho, kdo po něm v opilosti skáče s lahví vína a nadávkami, že jeho sexuální orientaci mu srazí na "normální" a co víc, že ho zmaluje tak, aby ho nepoznala ani vlastní matka.
Alan byl neuvěřitelně vnitřně zmatený, cítil jeho rty na svých ústech a měl dojem, jakoby stále on byl za ním a hladil jej tak opatrně po vlasech. Měl stejná gesta a úsměv jako Bernard. I oči měl jeho…
Avšak ukrýval v sobě něco, co Benovi chybělo. To, po čem vlastně Alan doopravdy prahnul ze všeho nejvíc.
Syhrael
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama