>>> Chceš spřátelit? Klikni [SEM]>>> Chceš si objednat design? Klikni [SEM]
>>> Reklamy piš [SEM]>>>

Prázdniny nad kočku 20. (2/2)

16. července 2008 v 19:35 | Anett483
autor: Syhrael
betaread: Janule
Bill se brzy ráno probudil v bratrově náručí. Doposud si neuvědomil, že Tomovi nevadí, když spí s hlavou zabořenou na jeho rameni a rukou si jej jako živý polštář přidržuje pod levým bokem. Tomovi nevadí, když mu funí u ucha a Tomovi dokonce ani nevadí, když je pološeptem oslovován Tomi.
Bill uznal, že tak dobře se ještě nevyspal. A večer byl taktéž dokonalý. Než usnuli, šeptali si pod dekou všechny naschvály, které si dělali, jen aby zametli svoje city a projevy. Tom se Billovi diskrétně svěřil, že potají čichal k jeho školní brašně. Oba se mohli smíchy potrhat a Tom Billa dokonce musel umlčovat letmými polibky a mačkáním pacičky, aby nevzbudili Alana nebo Bernarda.
Teď, když otevřel oči do krásného rána, protkaného hřejivými slunečními paprsky, ještě více toužil po jeho blízkosti. Nikdy nepoznal tak silný pocit se do bratra snad převtělit, schovat se mu do kapsy, jen aby mu byl doopravdy nejblíže. Opatrně mezi prsty uchopil jeden jeho dread a lechtal ho pod nosem a na čele. Tom se pokaždé líbezně zamračil.

Bill se pomalu otočil na druhý bok, zády se opřel o Tomovo břicho a očima se rozkoukával po místnosti. Alan spal ve spacáku těsně u jejich postele zády k Bernardovi, jenž dělal, že tu doopravdy není. Pod polštáři a dekami jej nebylo takřka vidět. Alan byl podivně bledý, vypadalo to, že je mu zima. Bill se konečky prstů dotknul jeho čela. Alan zašveholil Benovo jméno a ze spánku se sladce usmál.
Tomova dlaň, bloudící po jeho těle, jej přinutila se otočit. Setkal se s rozespalým líbezným pohledem.
,,Dobré ráno…" zívnul Tom a automaticky bez zábran vtisknul Billovi letmý polibek na čelo. Očima zkontroloval ledového Alana a Bernarda vztekle zachumlaného ve vyhřátém pelechu a protočil oči v sloup.
Než se Bill stačil otázat, jak se vyspal a nenápadně zavést řeč na včerejší sázku, ozvalo se vrzání, jak Ben vstával z postele. Dvojčata si rozuměla beze slov. Oba předstírali, že hluboce spí, znechucení, že musejí obývat jednu postel. Tom pod peřinou lechtal Billa malíčkem na stehně.
Bernard nadneseně vypochodoval z chatky a nepříčetně dupal. Tom otevřel oči a slabě se nadzvedl na loktech, aby mohl bratra zlechtat. Alan vyskočil ze spacáku a dral se k vyhřáté Bernardově posteli. Zavrtal se do ní až po bradu. Jeho vínové vlasy se rozprostřely na bílý polštář a Tom hádal, že sázku vyhraje na sto procent.
Borůvka si ještě dala prst přes ústa a stydlivě se zaculila. Tom kývnul hlavou a gestem ruky popřál hodně štěstí.
Bernard se vrátil za několik minu, během nichž se Alan nahlas rozplýval nad vyhřátým pelíškem. Sotva však jeho milenec stanul ve dveřích, upadl do nepříčetné demonstrace spánku.
Tom, zpoza pramenů bratrových černých vlasů, sledoval scenérii před sebou a výborně se bavil. Bill se nenápadně pootočil, aby též viděl.
Ben si dal ruce v bok a postavil se před postel. Alan pootevřel jedno oko a blaženě se před ním rozvalil na dekách.
Vteřina ticha. Bernard se sehnul a přiložil prst Alanovi na nos. ,,Ha, smrtka přišla …" otřásl se pod zimou, jež z chlapce sálala. Laškoval. ,,Posuň se, prosím tě…"
,,Máš tu takové teplíčko…" Švitořil Alan a nenápadně pod polštářem hledal tyčinky Mars, kterých měl Ben nedostatek a doopravdy s nimi šetřil.
,,Nepochopím, jak někdo může být tak zmrzlý!" Ben se posunul až na kraj postele, div se neskutálel na kobereček. Alan neponechal nic náhodě a zatímco jednou rukou šmátral po sladkostech, druhou objal Bernarda kolem krku a mazlivě se k němu přitulil. ,,Jsem chudokrevnej… Potřebuju teplo a spoustu lásky!" Ujistil jej polohlasem a obratně rozbaloval tyčinku. Ben zavrčel, že to byla jeho poslední.
,,A taky potřebuju jíst. Není tady nikde nic k jídlu…" Nedal si Alan pokoj a rukou ohmatával Bernardovo tělo, aby našel to nejteplejší místečko.
,,Zadek… zkus zadek!" Tom se neudržel a propukl v hurónský smích. Bill též. Alan to vzal vážně a rukou přejel Benovi od týlu až k nohám. Ten se na něj ukřivděně podíval a neshodil ho z postele, jak někde v koutku duše doufal Bill, ale přehodil přes ně deku, aby zakryl dvojčatům výhled.
,,Ach, vypadá to, že tu sázku vážně vyhraju!" Tom se spokojeně protáhnul. Ležel na zádech a drbal se na odhaleném boku. Bill na něj pohlížel s velkou nevolí. Občas koutkem oka nevraživě nabral do zorného pole Bernardovu postel. Podle toho, jak se klubko chroumalo a ozývalo se buď Alanovo juchání, nebo Bernardovy šveholivé větičky, že jej ulechtá a ulíbá k smrti, soudil, že doopravdy prohraje.
Než se stihl nafouknout a prohlásit, že žádná sázka neplatí, na okně se rozprsklo rajče. Vydalo neetický zvuk, načež zděšený Bill, který byl k oknu otočen zády, skočil Tomovi za krk. Když spatřil rajče, roztékající se po skle, zahanbeně si skousl spodní ret a teprve si pořádně uvědomil, že sedí Tomovi na klíně.
,,Promiň…" Pípnul Bill, rudější než okno a sunul se pod deku. Tom neodpověděl, se zájmem pootevřel okenici a zahalekal na Filipa, že ať si ho nepřeje.
Když dosedl zpátky na postel, Bill se skutálel smíchy na kobereček.
Tomovi po obličeji stékal kečup…
V klidu obědvali. Jako oblohu měli nakrájená rajčata. Filip se řehtal při každém soustu a důležitě ostatním vysvětloval, kolik přesvědčovacích technik musel použít k omámení toho úžasného prodavače, aby mu je vážně nechal za poloviční cenu. Oskar utrousil, že jestli s ním jde dnes na večeři, měl by mu napovídat, že má na starost pět dětí a je otec samoživitel, tudíž by mohl vyfasovat kupóny na slevu. Bernard cynicky usoudil, že s Filipovou žravostí pro přežití prázdnin tady by stačilo, aby si každý nabalil tři prodavače nebo si rozdělili dva ředitele podniku pro tuzemský dovoz potravin.
,,Nevíte někdo, co je s Norbertem…?" Samuel hladově pozoroval jeho talíř s obědem.
,,Říkal, že mu není dobře." Filip se tázavě zadíval na Bernarda. ,,Copak mu je ?"
Bernard pokrčil rameny a nevzrušeně pokračoval v jídle.
,,Alane?" Filip mile našpulil rty. ,,Mohl bys ten talíř Norimu odnést do chatky?" Zákeřně přisunul porci před Borůvku, která se cpala těstovinami, až se jí dělaly za ušima boule.
,,Jsi slaboduchý?!" Vyštěkl a zapomněl polknout těstovinu. Několik vařených mušlí se ocitlo v Bernardově talíři.
,,Ne." Odvětil Filip, mile propichujíc Bena pohledem. ,,Kdyby to byl můj bratr, došel bych tam sám."
,,Nebudu nosit jídlo někomu, kdo má ze mě boxovací pytel." Alan si přisunul talíř blíž. Filip jej pohotově strhnul k sobě.
,,Jste jak malí!" Ucedil Bernard mezi zuby a sáhnul po talíři, aby ho donesl bratrovi.
,,Ani se nesnaž, tebe nechce ani vidět." Informoval ho Filip.
,,Pusť ten talíř, Filipe, já tam půjdu." Alan smířeně povolil stisk. ,,Doufám, že si alespoň uvědomí, že já hádky nevyvolávám. A jestli mi něco udělá, bude to na vás všechny!" Brblal. Popadl talíř a poskakoval ke dveřím. Ještě než za sebou přivřel, obohatil je tím, že potřebuje spoustu lásky.
,,Ano, jestli se vrátí s talířem zapíchnutým v obočí, budeš to ty, kdo s ním pojede na šití." usmál se Filip na Bernarda.
,,Chcete někdo salát?"
,,Já si dám," Kvido se nadšeně pohroužil do mísy.
,,Zapomněl si dodat, že pojede na šití i Norbert, který si rozbije hlavu o roh skříně, jak sebou vzteky švihne, protože jak znám Alana, vychrlí na něj pojednání o včerejší noci, kterou strávil Bernardovi na klíně."
Oskar nožem dloubal do obaleného masa a z jeho výrazu šlo vyčíst spoustu jedovatosti.
,,Na co narážíš?" Bernard v klidu odstranil několik Alanových prudce kalorických těstovin ze své zdravé sýrové stravy.
,,Ty moc dobře víš…" Oskar opětoval Bernardovi ledový pohled.
Samuel a Robin do sebe strčili a jako na povel začali vyprávět o tom, že jim včera volali rodiče, že kdyby něco chtěli, tak jim to dovezou. Matka prý zavěsila po informaci, že potřebují šaratici v prášku.
Začínající hádku oddálili nečekaně výborně. Bernard totiž upřel veškerou konverzaci k nim a Oskar se odvrátil na opačnou stranu ke Kvidovi. Avšak ostatním hlavou běžely zmatené informace. Něco se tu děje a začíná to ohrožovat jejich přátelství…
*
,,Norberte, nechtěl bys mi třeba otevřít? Nebo ti to tam můžu nalít komínem, prostrčit záklopkou pro kočku, nebo bys to třeba upřednostnil jako zabalený poštovní balíče-…"
Dveře se otevřely a v nich hrozivě stanula Norbertova svalnatá postava.
,,Co chceš?…" Ušklíbnul se nepěkně a prohlédnul si fialově sladěného Alana od hlavy až k patě jako dotěrnou mouchu. Chlapec si upravil vínové tričko a natáhnul k Norbertovi talíř s obědem.
,,Tohle ti posílá Filip…" bezpečně naklonil hlavu na stranu, aby jej kuřecí řízek případně minul a nezdrtil mu klíční kosti.
,,Nemám hlad." Norbert po talíři doslova skočil. Když jej horlivě bral do dlaní, omylem se dotknul malíčkem Alanova zápěstí. Ucukl jakoby se spálil.
,,Copak jsem jedovatý, nebo co?…" Alan se zatvářil dotčeně. Nešlo mu na rozum, proč s ním Norbert jedná, jako by byl malomocný. Nikdy mu nic špatného neudělal. Ba naopak, choval se k němu v rámci možností mile i přes časté spory a rvačky.
Norbert zahučel něco o zbrani hromadného ničení, nehygienického dotýkání se cizích osob a orientaci na stejné pohlaví.
,,Filip říkal, že ti není dobře…" Alan udělal krok do chatky, aby stihl uhnout, kdyby mu chtěl dveře zarazit do obličeje.
Norbert neodpověděl. Položil talíř na stůl a pracně si čistil příbor o tričko.
,,Vážně ti nic není?" Další krok.
,,Ne, není, a to poslední co bych právě potřeboval je tvoje přítomnost." Zavrčel navztekaně.
Alan se rozhorleně nadechl, ale nenamáhal se nic odseknout. Zachoval klid. Otočil se na patě a rozhodně vykročil ke dveřím. Než za sebou však stihl třísknout dveřmi a z bezpečné vzdálenosti hodit na chatku granát, či ji snad zapálit, ozvalo se tiché Norbertovo povzdechnutí: ,,Zůstaň!"

autor: Syhrael
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Láďa Láďa | Web | 16. července 2008 v 19:37 | Reagovat

U mě je bleskovka č.6, beru 100 lidí, tak budu moc rád, když se zůčastníš ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama