>>> Chceš spřátelit? Klikni [SEM]>>> Chceš si objednat design? Klikni [SEM]
>>> Reklamy piš [SEM]>>>

Prázdniny nad kočku 18.

16. července 2008 v 19:30 | Anett483
autor: Syhrael
betaread: Janule
Bill nevěděl, co by měl říkat nebo dělat. Netečně ležel hlavou v jeho klíně a zíral na horní trámy krmelce. Byly ověnčené pavučinami.
Tom na tom byl obdobně. Prsty se probíral v Billových vlasech a zasmušile zíral před sebe. Cítil všudypřítomné napětí, a to není v počátečním mileneckém vztahu nikdy správné…
,,Tome…?" špitnul Bill zvědavě a několikrát se nespokojeně zavrtěl. ,,To... jsme teď jako pár?"
Ta jeho přílišná naivita a zvědavost v Tomovi vyvolávala zvláštní záchvěvy pozoruhodného zadostiučinění, jež hraničilo se smyslem vnímat věci citlivěji a komplikovaněji, než se doopravdy zdály.

Věděl, že se nelze po hlavě vrhnout do bezedného vztahu. Byť po Billovi sebevíc toužil, stále se tu prolínaly myšlenky na tu reálnou budoucnost, která začínala někde na konci všech problémů, které jim byly do cesty automaticky připsány. Byl si jist, že jedině on je ten pravý, kdo dokáže bratrovi poskytnou vše, co potřebuje pro opravdu spokojený život. Jedině Tom se v něm dokázal orientovat. Zároveň se musel zaobírat i chmurnými myšlenkami na reakce okolí, zbytečné tajnůstkářství, pomluvy, lži, faleš… Trvalo dlouho, než si utřídil myšlenky natolik, že mu byl schopen jednoznačně a tvrdě odpovědět.
,,Ne… Bille, není to tak docela… Nevím totiž, jestli to oba zvládneme."
Dlaně se mu zpotily pod náhlou srdeční slabostí. Nenáviděl svíravou bolest na hrudi o nic méně než zklamaný pohled svého bratra, jenž si v tu chvíli připadal jako pouhá loutka nebo smítko prachu, které by před očima veřejnosti kazilo Tomovy ideály. Jinak to nazvat nedokázal.
,,Ach, tak. Chápu…" Zničeně se posadil a hřbetem ruky si chladil čelo. ,,Nenutím tě, abys… abys mě miloval."
Suše polknul. Slova působila zvláštně, říkal je vlastnímu dvojčeti a stále si na ten fakt, že byli navzájem prozrazeni, nedokázal zvyknout.
Tom si zlomeně povzdechl. Bylo to moc složité, než aby mu vysvětloval svoje pochody myšlenek či slova, jež před chvíli vyřknul. Přesto se o to alespoň chabě pokusil.
,,Já vím, že vedle sebe chceš konečně někoho, s kým se budeš cítit šťastně… Ale já doopravdy nejsem připravený na vážný vztah. Ne s tebou, Bille… Je to všechno moc čerstvé a my bychom se tím mohli donekonečna probírat… Oba v tom máme chaos, přiznejme si to. Musíme se navzájem poznat, oťukat, mluvit spolu… Za šestnáct let soužití tě znám lépe než sebe, přesto o tobě nevím nic. My jsme na začátku, nemůžu tě teď brát jako rovnocenného partnera. Zatím ještě ne. Zlomil bych tě a ublížil ti… Už to, že oba víme… - jak to doopravdy je, to je ohromný začátek něčeho nového, co nás oba navede jiným směrem. Podívej se mi do očí, dokážeš to vůbec, aniž bys musel každou chvíli sklopit pohled a načerpat odvahu? Chtěl bys snad se mnou sdílet všechny ty okamžiky "vztahu"? Doopravdy všechny, nevyjímaje té "rozkoše", o niž tak často sníš?"
Jeho něžná ruka uchopila do dlaní Billovu bradu a přikázala mu, aby se doopravdy zadíval do hnědě tónovaných studánek, plných docela jiného úhlu nového obzoru.
,,Připadám si před tebou strašně… nemožně," zamumlal Bill, sklápějíc ostudně hlavu.
,,Proč?" usmál se Tom zvláštně démonicky, načež Bill neuvěřitelně zrudnul a na týle se mu zježilo několik chloupků. Jeho tváře se zbarvily silně do purpurového tónu.
,,Já nevím…" špitl sotva slyšitelně. ,,Připadá mi, že tomu nemůžu uvěřit… Vážně jsi mi dával najevo, že o mě nestojíš." Ublíženě se zatvářil.
Tom znejistěl. Jak mu to rozumně vysvětlit?
,,Ne, to není pravda… Bál jsem se tě… Měl jsem strach, že mě odsoudíš! Ty jsi mi taky nedával nic najevo. Sváděl jsi Bernarda a taky si to byl ty, kdo přišel s tím, že si strávil noc s Alanem!" Jeho hlas nabyl jistého podtónu, jehož lahodnost se ztrácela v němých otaznících. Bill se před ním krčil do sena, zatoužil všechen čas vrátit zpět. Spoustu věcí by udělal jinak. Naprosto jinak, především by nedovolil, aby se jejich první schůzka stočila k vzájemným výčitkám. Mrzela jej bolest, se kterou dopadala Tomova slova na jeho hlavu.
,,…Měl jsem o tebe vždycky takový strach! Jsi živel, Bille, nezkrotný živel a neumíš se ovládat… A taky jsi můj bratr. Část mě, máš moje oči, někde uvnitř moji povahu i vzhled. A to je to, co nás oba tak oddaluje…"
Billovy oči se zaleskly. Sklonil hlavu a horké dlaně si přitiskl na čelo. Vstřebávaly slzy jako ta nejjemnější látka sametu a Tomův proslov se tím odebral do konečné fáze. Viděl na Billovi tu hrdost, zlomenost, svědomí a touhu bojovat o jeho náklonnost. To rozhodlo.
Chlapec se před ním skrčil, když jej jemně přitáhnul k sobě a přivinul si jej na tělo jako malé dítě.
,,…A právě z toho jsem si uvědomil, že to, co mě k tobě poutá, není ani zlomek nenávisti. Je to něco neskonale čistého, co já ti zatím neumím vysvětlit ani vyložit. Ty máš možnost to objevit a poznat. Můžeš toho využít, Bille…"
Věděl, že pláče, ale nedokázal jeho emoce šetrně zastavit, aniž by stačila slova. Vtisknul mu letmý polibek do vlasů.
,,Tak… začneme… spolu "žít"?" zašeptal do lesního ticha. Ozvěna se nevrátila, zato jemný a roztřesený hlas, nabitý závratí štěstí a úlevy, tiše odpověděl.
S Tomem se již poněkolikáté za posledních pár hodin zatočil svět. Právě nalezl to, co tak dlouho hledal, po čem toužil, to měl, a nic jiného mu už ke štěstí nescházelo. Rozprostřel se před ním koberec nové etapy a poznání a on si byl vědom, že čím jemněji po něm bude našlapovat, tím se cesta bude stávat ještě vstřícnější. Stačilo správně nakročit…
Lehl si zády do lahodně vonících usušených travin a mlčky na sebe bratra stáhnul. Bill se rychle klidnil, v objetí Toma zažíval nádherné pocity bezpečí a vstřícnosti. Nedalo se to přirovnat k pohlazení od matky nebo Alana. Toto se jevilo jako něco naprosto výjimečného, naplněného až po okraj tím novým, co se nikdy neokouká a neomrzí.
Dychtivě nasál jeho vůni, spojenou s aroma pichlavých sušených kopretin.
,,Ještě si to můžeš rozmyslet…" zašeptal Tom a silně jej objal kolem ramen. Bill se stulil k jeho boku a vnímal konečky bratrových prstů, jež jej hladily po ramenech a loktech.
,,Nevím, proč bych to dělal, Tome." Mluvil tiše a vyrovnaně, ochotný nést všechna příkoří, která jejich soužití ponese. ,,Můžu čekat jakkoliv dlouho…"
Tom si v tu chvíli připadal jako pokrytec, největší zbabělec, jehož jediný úmysl je získat si pro sebe bratrovu oddanost, aby ho nedokázal ani políbit. Avšak i plaché doteky v něm vyvolávaly neuvěřitelný chtíč, touhu jej získat a naplnit tak jejich vztah. Připadal si podle, bojoval o jeho lásku, ale zatím mu jí nedokázal dát.
,,Už teď jsi pro mě někým výjimečným… Ale nechci to uspěchat, to ne." Stále se ospravedlňoval. Zamotával se do toho. Uváděl Billa do silných rozpaků. Tom nepoužíval taková slova, nevolil je v žádných vypjatých situacích. Bill získal pocit, že kdyby bratrovi oznámil, že jej miluje, zkazil by to. Bylo to hodně nepříjemné, jenomže on také věděl, že je to správné. Museli se dokonale poznat. Dnešní proslov, který Tom k bratrovi vedl, značil to, že oba si jsou stále nepopsanou knihou.
Odvážil se mu položit prst na ústa a zastavit tak další přebytečné vysvětlování. Zamotali by se do toho.
,,Myslím, že… bychom už měli skončit." Nenápadně se napřímil a protáhnul se. ,,Protože já… teď musím být chvíli sám…"
Tom okamžitě pochopil. Přišel opět strach. Ten vtíravý, co jej popouzel, drtil do něj zmatky a vysmíval se mu. Bál se, že se to celé křehké doopravdy zbortí.
,,Já vím." Chytil jej za zápěstí a pohladil. ,,Půjdu se projít… počkám na kraji, vrátíme se společně." Jeho starostlivý tón probouzel v Billovi vzpomínky na nepříjemný incident u rybníka. Nic nenamítal, i když původně chtěl i přes bolest kotníku dojít sám. Tom ho ubezpečil, že pokud se to nezlepší, měli by zajet na pohotovost.
,, Tak, asi… bych měl jít." Popleskal jej nervózně po rameni a otočil se k němu zády, aby mohl seskočit z krmelce dolů. Nohy se mu samovolně roztřásly. Ústa vyschla jako Sahara pod Billovou tichou prosbou.
,,Pusu mi nedáš…?"
Tom se frajersky pousmál. Chtěl se s ním líbat celé hodiny… Opatrně se naklonil k jeho křehké tváři a něžně se ústy dotýkal o dychtivě pootevřené rty. Zajížděl mu dlaní do vlasů a hladil jej na šíji. Bill se pod jeho polibkem otevíral a nevědomky se mu nabízel.
,,Je to neuvěřitelný, jak líbáš…" Vydechl Bill, když se od sebe na krátký okamžik odtrhli. Vykuleně si olizoval rty a zrychleně dýchal. V návalu pocitů zapomněl na tu plachost, se kterou k sobě přistupovali.
Tom na něj potutelně mrknul, než seskočil z krmelce do mlází.
,,A tohle je jenom začátek…"
Bill se okouzleně díval na jeho mizející siluetu. V tom samém okamžiku, kdy Tomova záda zmizela pod smrčím docela, Bill sebou švihnul na zem. Nadšeně se usmíval a slzy naprostého vnitřního uspokojení si našly cestu na vyprahlou zem.
O pár metrů dál hnědooký chlapec klesl na kolena a s blaženým úsměvem se stulil pod planou jabloň.
Konečně byl jenom jeho…

autor: Syhrael
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama