>>> Chceš spřátelit? Klikni [SEM]>>> Chceš si objednat design? Klikni [SEM]
>>> Reklamy piš [SEM]>>>

Prázdniny nad kočku 16.

16. července 2008 v 19:26 | Anett483
autor: Syhrael
betaread: Janule
Bill se ze stavu vyčerpanosti a nevědomí probral až po čtyřech dlouhých hodinách hlubokého spánku, během niž jeho bratr seděl u něj v posteli a neustále jej měl na očích. Neodešel se napít, vynechal "svolanou radu", kde chlapci řešili onu situaci a napadení. Držel Billa za ruku a toužil, aby se probral. Jeho slova, ta jemně vyslovená věta, jej uvrhla v divoké dohady a přemýšlení. Rozuměl mu dobře? Nepřeslechl se? Není to celé pouze sen?
Billovi z plstnaté Bernardovy přikrývky čouhala pouze čupřina tmavých vlasů a nahá paže. Koulel očima po stropě a stěnách, vnímal příjemné teplo, jež jej naplňovalo nádhernou otupělostí. Zazíval a zkusil se posadit.
Tom ho silně objal a svojí vahou převážil opět zády na postel. Známá vůně kolínské a pomněnek s cukrovým parfémem Billa donutila slastně vzdychnout a zavřít oči. Nechal jej, aby ho doslova slisoval do postele a celou vahou na něj lehl. I přes napětí cítil radost a neskonalé uvolněné, které sálalo z bratrova těla.

,,Mluv, prosím tě mluv, potřebuju tě slyšet…" Mumlal Tom a nehledě na jakákoliv přikázaní či zdrženlivost, mu vlíbával do vlasů a na spánky tu sladkou chuť znovuzrození. V určitém směru by Bill doopravdy mohl mluvit o termínu, že se podruhé narodil. Teď ovšem nedokázal zvednout ruku a pohladit Toma po tváři, nemohl pootevřít ústa a mluvit. Nešlo to. Zadrhl se. Jakoby se v něm pohnula nějaká tajemná páčka a uzamkla mu jazyk. Vydal jen jakýsi kňouravý zoufalý zvuk, jeho oči dokázaly však prozradit mnohé. Především touhu po vřelejších dotecích, objetí a polibcích.
,,To-me…" Vyrazil ze sebe po několikerém trhavém nadechnutí. Opojen zaznamenal, jak se silou vůle dere bratrovi do náruče, jak se k němu choulí a připadá si poprvé v životě v naprostém bezpečí. Nikdy nic podobného nezažil. Pouhé náznaky. Toto bylo opravdové, čisté, citové.
,,Myslel jsem, že jsi mi umřel…" Tom jej od sebe odtáhnul, převrátil ho na záda a obkročmo si na něj sedl. Pouze lehce, zapřel se rukama o jeho zápěstí a špičkou nosu se mu otíral o čelo. Přivíral oči, jeho bratr zrychleně dýchal, netušil, co přijde, že nastane okamžik, k němuž se oba tak dlouho snažili najít cestu.
Billův hrudník se žádostivě nadzvedával v pravidelném srdečním rytmu a rty se chvěly v očekávání. Mandlové oči barvy vosího medu těkaly po stejné zrcadlové tváři a vrývaly si každičký sebemenší detail do svého hlubokého odrazu. Každou chvíli chtěl explodovat, nemohl to snést. Oba se chvěli, třásli pod palčivými pohledy a zkoumáním. Mohli číst ze sebe, svých reakcí, těl a především očí. Navzájem mohli vnímat, jak oba čekají na ten okamžik, kdy se jejich rty spojí. Jak se to snaží co nejvíce oddálit a přitom to nebezpečně krátí.
Vzdálenost mezi jejich rty nabrala prudkých obrátek. Tom si nebyl jist, jestli to není ta největší chyba, jakou v životě může udělat, ale nebyl teď čas přemýšlet nad činy a místo na kruté následky zabírala touha. Byl pevně odhodlán si z toho polibku všechno vzít a především dát.
Billovy oči se pevně zavřely pod bránu nedobytných řas, ústa se pootevřela jako ta nejdražší mořská lastura. Něžný vzdech jen podnítil Tomovo odhodlání. Okouzleně se kochal tou oddaností a očekáváním, hladil jej prsty po tváři a věděl, že pod ním taje, že je ochoten se natočit pod jakýkoliv sluneční úhel, jen aby mohl na sebe snést jeho plenivé rty. Tváře hebké jako povrch nejlahodnější broskve se rozžhavily do maximální bělosti, když se jich dotkly bratrské rty ze stejného elementu. Ten dotek měl pálit, podle přírodních zákonů by měl bolet, vypálit mu znamení a uzavřít všechny hranice. Nedovolit další sebemenší pohyb či náznak chtíče. Přesto se tak nestalo. Byla to výjimka, ustálení, předurčená cesta…
Rty odhodlaně putovaly po tváři až ke koutkům úst.
Poprvé se Bill odvážil otevřít oči a zůstal nadále ležet bez hnutí, jediné narušení, tak moc se bál, že nyní všechno zmaří. Tiše ležel pod bratrovým tělem, v duchu sykal nad křečovitým stiskem jeho obratných prstů, které nedovolily zápěstím, aby se netečně bránily.
Nádherné oči sledovaly Tomovy a zarývaly se v nich jako do spletitě opracovaného bronzu. Odvážil se pozvednout hlavu a přerušit tu tenkou linii nevinného vztahu, který je pojil. Tím se zapálil ten jediný most, který vedl zpět. Již nebylo úniku.
Billovi se pod tím polibkem rozbušilo srdce a hlava se mu zatočila jako profesionální baleríně. Tomovy rty si pohrávaly s těmi jeho, laskaly je a opatrně ochutnávaly. Ještě nikdy z žádné osoby v jeho okolí nečišelo tolik upřímnosti, odhodlanosti a něžnosti.
,,Ty mě líbáš…" vydechl zcela srozumitelně a rameny se vyklenul proti jeho náručí. Tom zaměstnán plností jeho rtů a dobývání se, do ladně tvarovaných malých úst pouze zamručel na znamení souhlasu. Nesoustředil se na okolí, existoval pro něj jen Bill a jedinečnost nadcházejícího okamžiku. Vše probíhalo ve znamení lehkosti a něžnosti. Bál se jej příliš vyděsit svými neomalenými polibky, Bill nebyl tak bytelná panna z mramoru, aby vydržel jednorázový nápor tryskající lásky.
Ochotně zabořil hlavu do polštáře a nechal se políbit o poznání razantněji. Vyprostil z jeho drtivého sevření svá útlá zápěstí. Bez ostychu je položil bratrovi kolem ramen a přivinul se k němu. Připadal si jako čokoláda na rozpálené plotně. Pootevřel ústa a Tomův jazyk, jenž jej laskal po nachově prokrvených rtech se propadl do jeho úst jako do propasti.
Bill se cítil zahnaný do kouta. Znenadání se v něm vzedmula vlna strachu, osten nespokojenosti. Tomův polibek začínal pozbývat doopravdickou lehkost a měnil se v hrubší, mocnější… Bill dostal strach, Tomova levá ruka sklouzla po jeho těle na stehna a prsty se o ně otírala. Byl to reflex, impuls, Tom někam musel vkládat to nadbytečné napětí. Nechtěl Billa vystrašit nebo mu ublížit, automaticky však vycítil, že se pod ním bratr stáhnul a vyděšeně se třese. Jeho hrudník se otíral o Tomův a on i přes mikinu cítil, že srdce Billa tluče zběsile jako splašený dostihový kůň.
Odtáhnul se od něj a skulil se bokem na volnou stranu postele. Na několik sekund zůstal pouze bez hnutí ležet a mlčky se díval na svého mladšího brášku, jemuž právě ukázal podstatu skrytých citů. Nejprve si myslel, že mu dal ze sebe to nejlepší co mohl, že snad na jeho tváři viděl blaženost…
Opatrně natáhnul ruku a položil mu ji na tvář. Bill polekaně uhnul a dezorientovaně se posadil na kraj postele. Vypadal jako vyděšené dítě, díval se do prázdna před sebe a toužil se pod jeho rukama rozpadnout na prach.
,,Promiň…" Slyšel bratrův zastřený hlas. ,,Teď už nemůžu zpátky…" Těžký výdech působil jako ostrá čepel nože. Šepot byl tisíckrát horší než křik.
Mlčky se díval na jeho záda, uhlové rozpuštěné vlasy, a přál si, aby to byl on, kdo bude objat a tišen.
Bill nedokázal odpovědět. Do očí se mu hrnuly slzy, s každým zadržením to bylo jen horší. Nevěděl, po čem touží, co chce. Tak komplikované, přitom jednoduché, až zůstával rozum stát. Bylo to příliš doopravdické a sdílené, … nesmělo se stát reálné.
,,Neplakej, prosím…" špitnul Tom a byl připraven mu nabídnout ruku. Bill prudce zavrtěl hlavou. Tom se nacházel v krajním zoufalství.
Dveře od chatky se nemotorně otevřely a dovnitř vtrhnul Alan, s jemně pohmožděnou tváří a sklenicí nízkokalorického mléka, ze kterého se kouřilo. Z dálky doléhal Filipův hysterický hlas, že Alan v něm má dýmovnice a ostré náboje.
Nejprve nahlas zavýsknul, když viděl Billa živého, ale ihned zůstal stát jako opařený, protože kolem něj chlapec proběhl ven a dral se kulhajíce pryč. Bill podivuhodně rychle zjistil, že nyní bolest nemusí předstírat. Nohu měl doopravdy nateklou a staženou pevným obinadlem od bratra, jenž mu po dobu spánku věnoval pozornou péči.
Tom jej nechal utéct. Ne teď, když ho mohl chtít. Cítil to v něm, poznal tu touhu… Porazil Alana nazad, jak vystřelil z chatky ven. Bill se ohlédl přes rameno a zběsile přidal do kroku. Zamotaly se mu nohy a on vysíleně upadl… - přímo do bratrovy náruče. Nejprve se zmítal a bušil do něj drobnými pěstičkami, ale s každým dalším šeptáním do vlasů a pevnějším přitisknutím na Tomovo ochranitelské tělo, se to lámalo na nejmenší kousky.
,,Ano…?" Pípnul Tom skřehotavě.
Bill nikdy neodpověděl tak jistě a hlasitě.
,,To víš, že ano…"
O čtvrthodiny později Bill seděl u ohniště obklopen celým společenstvem.
Po odpovědi, že jeho city k bratrovi jsou doopravdy rozžhavené, na sebe neměli s Tomem čas. Věřil, že kdyby mezi ně najednou nevtrhl Filip a opile se neptal, jestli je Bill v pořádku, Tom by ho znovu bez zaváhání políbil. Měl teď jistotu. Takhle ho musel chtě nechtě pustit ze své náruče a odolávat stavu beztíže, kdy by s sebou nejraději fláknul do pole s bodláky a tam se samou radostí vyválel. Byl to nepopsatelný euforický pocit a on tomu stále nemohl uvěřit.
Klečel vedle Billa a obdivně si prohlížel jeho úsměvy, kterými odpovídal na otázky o svém zdravotním stavu. Všichni kluci vyzvídali, chtěli vědět detaily. Filip prohlašoval, že by měli do dívčího tábora naverbovat invazi škvorů z Bernardova spacáku. Kvido vykřikoval, že si je podá, Samuel a Robin zatínali pěsti.
Hlavní aktér, kvůli kterému tohle celé vzniklo, zasmušile seděl u ohniště a dlouhým proutkem švihal do kamenů. Vypadal, že uvnitř sebe nesmírně zuří. Nezvyklé, Bernard si obvykle zachovával klidovou aktivitu. Teď jej nedokázal uklidnit ani vlastní bratr, který mu něco pošeptal do ucha a plácnul ho ochranitelsky přes rameno. Bernard se na něj podíval psíma očima. Všichni mohli sledovat, jak se k Norbertovi naklání a s plachým úsměvem mu též něco švitoří do ucha. Bill po očku sledoval Alana, jenž smutně hleděl do vyhaslých uhlíků. Jeho tváře zdobily podlitiny, Oskar mu na ně přikládal mražený hrášek a snažil se ho rozveselit.
,,Možná… Na chvíli se vzdálím, promiňte. Omlouvám se, můžu za to já." Bernard se zvedl a očima projel všechny své kamarády. Alana vynechal.
,,Ale ne, Bene, takhle si to neber… To je mezi tebou a tou dívkou, její bratr nemá právo nás napadat, ani sebe. Pokud to bylo tak, jak říkáš, tak se nemáme čeho bát. Ona ti sama vlezla do postele a nedokáže snést porážku. Za pár dní se to uklidní. Kvido si tam nabalil nějakou kočičku, může zkusit vyjednávat. Samozřejmě mám chuť tam jít a všechny je vymlátit, za to, co udělali…" odmlčel se Tom. ,, … Jenže to by k ničemu nevedlo. Pokud se vrátí sami a budou chtít pokračovat tímhle stylem, budeme se bránit."
Všichni souhlasně přikývli. Ben přesto namítal. Moc silně na něj dolehl fakt, že celá malá aférka s ušlápnutou dívkou se mohla zvrtnout v něco šíleně nebezpečného.
Znenadání podal bratrovi ruku a pohledem ho vyzval, aby šel s ním. Norbert poslechl ihned. Vděčně zaujal místo po jeho boku. Stali se spojenci.
Bez řečí se otočili a pomalými kroky se vzdalovali od tábora do lesa. Norbert pobíhal kolem Bernarda a něco veselého mu vykládal. Bernard mu odpovídal jemnými úsměvy. Bill si vzpomněl, že když kolem Bernarda pobíhal Alan v malých kruzích, nevypadalo to tak vřele.
,,Netvař se tak zničeně, Alane… Copak bys chtěl, aby svého bratra vydědil a nahradil si ho ty?!" Neudržel se Oskar. Alan mrštil s hráškem na zem a kvílivě si povzdechl. Tom s Billem si vyměnily nenápadné pohledy. Oni dva věděli, proč Alana Bernardův nezájem tak ubíjí, ostatní to samozřejmě nemohli pochopit.
,,Nemá mě rád…" zašeptal Alan sotva slyšitelně. Oskar si neuctivě odfrkl. ,,Byl první, kdo k tobě přiběhl, když ti tamti borci chtěli zlámat vaz. A taky byl jediný, kdo tě potom líbal…A taky je asi jediný, kdo je alespoň ochotný tě občas chytit za ruku…" Vyznělo to až nehorázně satiricky, ušklíbavě, s výsměchem. Jenom to prohloubilo Alanův pocit nechtěnosti.
,,Přeháníš to, Oskare…" Ubezpečil jej Bill s úšklebkem. Všichni se na něj obdivně podívali. Oskar většinou všechny přehádal. Ne však provokatéra Billa.
,,Bille, ještě ty říkej, že nemám pravdu… Zrovna ty! Oni dva se k sobě nehodí, Bernard je z něj zoufalý!" Oskarův hlas nabral jízlivosti a kuráže.
,,Ano, tak zoufalý, že měl včera hlavu zabořenou v jeho klíně a ty jeho výkřiky "zoufalosti" byly slyšet až za kopec!" Bill byl schopný se hádat.
Alan obdivně kulil oči na svého kamaráda, střídavě na Oskara a jemně oblizoval pytlíček od hrášku.
Oskar naprázdno cvaknul čelistí. Bill si zkřížil ruce na prsou a bojovně vystrčil bradu: ,,Ty nemůžeš posuzovat, kdo se ke komu hodí a kdo ne. Nechej ty dva, ať si to vyřeší sami a přestaň je proti sobě štvát!"
Filip se poťouchle culil. Samuel nevěděl, na čí stranu se přidat. Kvido nutil Robina, aby mu to přeložil do srozumitelného výkladu. Tom se automaticky postavil za bratra. Cítil, že když se oni dva spojí, mají neuvěřitelnou moc. A teď, když si byl jist, že se nemusí bát před ním své city dávat najevo, bylo to ještě snadnější.
,,Nehádejte se, vy dva… Oskare, Bill má pravdu. Neřešme to. Alan a Bernard si to mezi sebou urovnají, my jim do toho přestaňme ustavičně mluvit. Filipe, ty přestaň kouřit tu bramborovou nať. Alane, ty nebreč, prosím tě…"
Bill stočil pohled ke kamarádovi, který si snad ze zvyku otíral oči. Oskara měl rád, Alan od něj nečekal takový podlý výpad. Připadal si jako mravenec proti salvě sršní.
Oskar probodl Billa pohrdavým úšklebkem. Jeho oči se zúžily potlačovanou jedovatou narážkou. Raději ji však spolknul, když viděl Tomův odhodlaný výraz bratra bránit. Bez řečí se zvedl a naštvaně odklusal ke svému autu. Filipovi došla vážnost situace. Oskar nastartoval. Kvido se hbitě zvednul. ,,Bille, já… vím, že máš zčásti pravdu, ale musím s Oskarem…" vypadal jako nerozhodné dítě mezi regálem sladkostí. Toužebně se díval k autu. Bill se unaveně usmál a prohrábnul si rukou vlasy. ,,Ne, takhle to neber, jdi za ním!" Povzbudil ho gestem. Doopravdy si nedokázal představit, že by snad Kvida přemlouval, aby se proti Oskarovi spiknul.
Robin a Samuel se na sebe pitvořivě podívali. Oni dva a Filip, z této situace měli víceméně srandu. Sam šťouchnul Alana pod žebra. ,,Nefňukej, vůbec to není chlapský!" Hihňal se. Alan zahuhlal, že nebrečí, že je to voda z hrášku. Filip zcela vážně rozmlouval s Billem. Měl stejný názor. Dělalo se z toho zbytečné terno. Měli by držet spolu, obzvlášť teď, kdy jim hrozí nebezpečí v podobě zhrzené noční aférky.
,,Bernard je psí čumák, to se všeobecně ví. Ta holka co s ní spal je infantilní kravička, Oskar je chabrus na nervy, Norbert by vyvraždil stádo mravenečníků, jen aby získal u Bernarda bod, Alan je citlivka. A já mám hlad…" Pohladil se po břichu a zívnul. Tím to shrnul. Během několika vteřin se mu podařilo navodit konečně odlehčenější atmosféru.
,,Co kdybychom si zkusili něco uvařit?" navrhnul mlsný Robin.
Přijalo se to s jásotem, dokonce i Alan přikývnul, i když předem věděl, že s Filipem se to zvrhne v jednu velkou recesi a nekonečnou parodii jídelního lístku nějakého luxusního hotelu.
,,Kdo bude poslední v kuchyni, tomu sáhnu na zadek!" zavřeštěl Filip. Vyskočil a rozběhnul se za Samuelem a Robinem. Plácal je dlaní po zádech a stehnech. ,,Tak šupem, ať nejste poslední!" Řehtal se. Před chatkou zakopl a smíchy se válel v odpadkovém koši. Bratři též.
,,Myslím, že to byla parodie na tebe a mě." Vzpomněl si Alan na scénu, kdy s Billem napodobovali nějaký béčkový film.
Filip vyběhl schody do chatky a za okamžik se ozval randál rozbíjených talířů. Alan obrátil oči v sloup. ,,Jdu za nimi." Mrknul na Billa a nenápadně ukázal vztyčený palec.
Ještě dvojčatům ani nenabídl záda a Tom chytil bratra za ruku. Pevně ji stiskl ve své a téměř prosebně se nadechl.
,,Myslel si to vážně…?" Brouknul tiše a prohlížel si jeho rty. Už chápal Alanovu pomatenost, když se na něj Bernard nevinně díval. Tomovi se zatočilo nebe pod Billovým něžným pohledem.
,,Měli bychom si promluvit." Odpověděl Bill vyhýbavě. Vyprostil dlaň z bratrovy a když ucítil konečky přívětivých prstů, které otevřeně dávaly najevo touhu po polibku, přivřel oči. Nedokázal si na to zvyknout. Ještě ne.
,,Podívej se na mě…"
Vnímal, jak se Tomovy rty přibližují k jeho tvářím a ruka putuje nenápadně po stehně.
,,Ne, Tome, takhle ne." Odtrhnul se od něj a roztřeseně si pohrával s tkaničkou od mikiny. ,,Promiň, ale… já … nejde to takhle najednou." Připadal si nemožně. Co když bude tak nečinný, že svoji šanci promarní? Přesto věděl, že zatím by měl jednat s odstupem.
,,Já tě chápu." Slyšel bratrův tichý hlas. Zrcadlily se v něm obavy i částečné zklamání. Tom sám měl v sobě zmatek. Nedokázal strávit, že celou dobu po sobě oba toužili a nedokázali si to přiznat. Hra skončila.
,,Večer bychom si měli promluvit…" Dodal opatrně. Chtěl mu toho tolik říct!
Bill přikývnul. S obtížemi vstal z opracované klády. Tomovy ruce se okamžitě hodlaly hadovitě ovinout kolem jeho boků a být jim oporou, ale Bill je ze sebe s plachým náznakem úsměvu sundal.
,,Zvládnu to sám. Jdu jim pomoci." Ukázal očima k chatce. Tom zasmušile svěsil ruce podél stehen a utrhnul stéblo dlouhé trávy. Šíleně nešikovný jako slon v porcelánu. Pokaždé šlápnul vedle.
,,Tak… v osm u… krmelce?" Bill si připadal, jako když si domlouvá rande. Svým způsobem to byla pravda.
,,Dobře." Usmál se Tom přívětivě a olíznul si rty. Bill mu dětsky zamával, tváře mu zrůžověly.
Ještě se po pár krocích otočil. Tom stále seděl na tom samém místě, pohrával si v ruce s trsem trávy a blaženě se usmíval. Propaloval Billa oddanýma očima.
,,Těším se…"
Syhrael
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama