>>> Chceš spřátelit? Klikni [SEM]>>> Chceš si objednat design? Klikni [SEM]
>>> Reklamy piš [SEM]>>>

Prázdniny nad kočku 10.

16. července 2008 v 19:13 | Anett483
autor: Syhrael
betaread: Janule
Alan se na něj díval několik vteřin, které nakonec přerostly v minuty. Vypadalo to, že se v něm mísí záchvat smíchu se zoufalstvím. Bill si kroutil s tkaničkou od mikiny a přemýšlel, jestli Alan je ten pravý, komu se svěřil.
Alan se k němu přisunul a starostlivě mu sáhl hřbetem ruky na čelo: ,,Nemáš horečku, Billí?"
Bill k němu zvedl psí oči a několikrát popotáhnul. Alan mu automaticky otřel kapesníkem nos a oči.
,,To není vtip? Bille, já vím, že mi chceš nějak pomoci, ale…" Stále nevěřil.
,,Jsi první, komu jsem to řekl…" Bill žmoulal kapesník v dlani a nedůvěřivě na Alana zahlížel.
,,Ale to… tohle přeci nejde. Jste bratři a to se nesmí! Bille, jsi si jistý, že to, co k Tomovi cítíš, není jenom přehnaná závislost?" Kupodivu Alanův hlas nezněl rozhořčeně, ani náznak opovrhování tam nebyl, spíše šílené překvapení a nejistota.

,,Já nevím," pípnul Bill. ,,…já si myslím, že ho miluju. Nikdy jsem k nikomu necítil to, co k němu…"
,,A taky jsi ještě nikdy nebyl zamilovaný." Doplnil ho Alan. ,,Popravdě nevím, co bych ti na to řekl."
,,Jen jsem chtěl, abys to věděl." Bill se mu podíval zpříma do očí. ,,Protože jako tebe nechce Bernard, tak on nechce mě… Zbláznil by se, kdybych mu to pověděl. Už teď nedokázal přenést, že mě nevzrušují holky. Kdyby se navíc dozvěděl, že chci mít sex s ním, asi… asi by toho na něj bylo moc."
Alan se na chvíli zamyslel, potom chytil Billa za ruku. Chlapec se třásl a stále o sebe třel ukazováček a palec.
,,Ty bys s ním chtěl…?" brouknul nevěřícně. Nedokázal to pochopit, jak by dva bratři spolu mohli žít. Přišlo mu to velmi komplikované a neetické. Ale nedovážil se na Billa vyštěknout, že si musí tu "lásku" zakázat a vyhledat pomoc psychologa. Alan cítil, že by mu měl pomoci.
,,Jo." Zamumlal Bill a poposedl si víc do sena. ,,Neptej se proč, já sám nevím. Přijde mi jako… dokonalý. Znám ho vlastně celý život. On o mě také ví všechno. Myslím, že právě proto to z mé strany vyrostlo. Já nemám moc kamarádů, víš? Většinou sedím doma, nebo chodím někam s Tomem. Vlastně… On mě bere všude s sebou a já si neumím představit, že bychom byli jako Norbert a Bernard, že bychom se vlastně vídali jen tak občas a skoro bychom spolu nemluvili. Jsem na něm hodně závislý a pořád potřebuju, aby mi byl nablízku… Nechápal jsem se, ale teď už to začínám pociťovat víc… On je prostě jako mé druhé já, součást mě. Patříme k sobě, nikdy nebudu šťastný, dokud to nebude vědět, ale bojím se mu to říct, abych ho neztratil úplně… Vždycky jsem věděl, co si o mě myslí, nějak jsem z něj cítil, že mě má strašně rád… Ale poslední dobou se to změnilo. Jakoby se mi oddálil, už ani neuhádnu, o čem právě přemýšlí. A taky mě přestal s sebou brát ven. Dřív jsme dělali různé věci, blbli spolu… A pak to asi na mně poznal, já doopravdy nechápu, proč se přede mnou tak schoval… Asi… Asi je to na mně už moc vidět. Dřív mi hodně často říkal, že mě má rád, ale než jsme odjeli sem, tak ten večer mi oznámil, že už pro něj neexistuju a že už nikdy nic nebude jako dřív. Bojím se, že si u mě v pokoji někde něco přečetl… Hodně jsem o tom psal, jen tak na papír…"
Alan trpělivě naslouchal. Měl dojem, že téhle zapeklité situaci přeci jenom rozumí. Ať chce, nebo ne. Bylo to více než jasné. Až moc jasné…
,,Já jsem se mu snažil kolikrát naznačit, co k němu cítím, ale neudělal jsem to. Mám strach, že by ho to hodně zklamalo a možná by nás od sebe oddělili. Rodiče a okolí… Tom vedle sebe nepotřebuje milence, ale bratra." Bill se nepřítomně usmál. ,,Tak se snažím…"
Nastalo hrobové ticho, které rušilo jen šustění slabého větříku a několik slunečních paprsků, jež pronikaly z roztrhané oblohy na stěny krmelce. Alan pevně držel Billovo zápěstí ve své dlani a poklepával prstem podle rytmu jeho tepu. Bill se díval do dálky, očima vyhledával cokoliv, co by mu napovědělo, že se najednou všechno změní.
,,Nerad ti to říkám, Bille, ale bojím se, že Tom na tom nebude stejně jako ty…" promluvil Alan tiše. Bill mu skočil do řeči: ,,Štítíš se mě? Alane?" špitnul.
Alan se drobně usmál. ,,Ty popleto, nech mě domluvit." Klepl ho prsty přes dlaň. ,,Mezi námi se nic nezmění. Každý máme svoje trápení a nevidím důvod, proč bych se tě měl štítit za to, že někoho miluješ… I když je to tvůj bratr. Asi proto, že jste oba kluci, tak mi ta představa nepřijde tak nesmyslná… Ale teď mě poslouchej, Bille, musíš s tím začít něco dělat. Nesmíš se pořád trápit a přetvařovat se. Ničíš se tím. Máš dvě možnosti - Buď to Tomovi řekneš - ne, nedívej se na mě tak poplašeně - Tom není takový pokrytec, že by tě za to zavrhnul. Znáš ho, jsi jeho jediný "poklad" a opravdový přítel, má tě děsně rád, nechtěl by tě ztratit, možná by ti dokázal pomoci. Třeba byste oba dva zašli někam na sezení a tam by ses z toho vypovídal. Určitě nejsi jediný, koho něco takového potkalo… Anebo, a to je možná lepší možnost, vzhledem k tomu, že ty ani nevíš, co to je vlastně opravdový polibek, měl by sis někoho najít. Ty máš velké šance, jsi doopravdy pěkný kluk, máš v sobě něco, co každého osloví. Kdyby sis zkusil najít někoho, kdo by tě dokázal milovat, že bys v jeho náručí zapomněl na Toma, bylo by to nejlepší… Chce to čas, asi si ho z hlavy nikdy nevyženeš, ale snít můžeš. To ti nikdo nevezme…"
Bill naklonil hlavu na stranu. ,,Máš pravdu," pípnul nesměle. ,,Ale já si právě neumím představit, že by se se mnou miloval někdo jiný, než Tom. Už jednou jsem se pokoušel s někým sblížit… Ve škole se spolužákem. Zůstali jsme v šatně sami a on na mě začal sahat a chtěl mě líbat. Já jsem nevěděl, co mám dělat, tak jsem ho nejdřív nechal, ale pak už to bylo moc... moc vážné. Utekl jsem domů a nikomu jsem to neřekl. Večer, když jme seděli s Tomem u televize, tak mě jenom tak z legrace objal a já jsem najednou měl úplně jiný pocit, než když mě objímal ten kluk… Jakoby mě Tom dokázal do sebe vtáhnout. Tou dobou jsem ho taky začal vnímat jinak."
Alan se upřímně zasmál. ,,Ty jsi šibal, tak ty svádíš spolužáky. No, dobře… Teď vážně. Stejně si myslím, že bys to měl alespoň zkusit. Potřebuješ vedle sebe někoho o něco staršího, aby v tobě budil autoritu a zároveň tě zaměstnal tak, že mu podlehneš. Věř mi, sex je nádherná věc a pokud chytneš zrovna toho pravého, co si s tebou poradí, bude to pro tebe asi to nejlepší východisko…"
Bill hluboce zapřemýšlel. Nelíbila se mu představa, že na něj někdo cizí sahá.
,,A ty budeš dělat co?" zeptal se zakřiknutě. Alan seskočil z krmelce na zem. Podal Billovi ruku, aby mu pomohl dolů.
,,Se mnou si nedělej starosti, nejpozději do dvou dnů je Bernard můj… I kdybych měl prolít krev."
*
Rozhodně se k chatkám nechtěli vrátit hned. Bylo jim jasné, že hladoví kluci nepočkali a jeli napřed. Pěšky se jim do města nechtělo. Procházeli se po lese, občas si utrhli malinu, nebo ostružinu, povídali si. O tom, jak pro ně oba bylo těžké přijmout skutečnost, že nestojí o vztah s dívkou, o situaci, jak by zareagovali jejich rodiče, nebo o plánech, jak by bylo krásné, kdyby byli oba milováni.
Slunce vystoupilo zpoza stromů a ozářilo cestu před nimi. Bill prohlásil, že umírá hlady.
,,Tak se vrátíme, vykrademe Kvidovi zásoby, měl tam spoustu balíčků nějakých nízkokalorických sušenek." Culil se Alan.
Prodírali se houštím z lesa, Bill cestou plnými hrstmi rval podivné fialové bobulky s nasládlou příchutí a labužnicky je žvýkal.
,,To bych být tebou nejedl." Alan se ani nemusel otáčet. Bill se dramaticky zastavil s další dávkou u pusy.
,,Ne, není to jedovaté, ale bude ti po tom špatně, má to nějaký špatný vitamín, který tělo nestráví."
Bill mávnul rukou a dál se cpal. Nikdy mu po ničem špatně nebylo a teď měl doopravdy hlad. Než došli na úroveň lesa, stihl si urvat ještě čtyři dlaně plné kuliček.
Alan se jenom usmíval, věděl, jak to dopadne…
Když Tom sedící u chatky spatřil příchozí dvojici, rozběhl se k nim.
,,Kde jste byli?! Jste pryč přes tři hodiny!"
Vrhnul se k Billovi a chytil ho za paži. Jemně s ním zatřásl. ,,Tohle už se nikdy nebude opakovat! Jsi tu na prázdninách, ne že tu budeš utíkat s brekem do lesa… Bille? Bille, co je s tebou? Jsi nějaký bledý…"
Alan se pro jistotu vzdálil do Kvidovy chatky a neubránil se smíchu. Říkal mu to…
Bill se několikrát nadechl. ,,Já… mě je špatně, asi… asi budu-…" Nedopověděl, vzápětí se Tom ocitl nahozený od hlavy až k patě. Bill se svezl na kolena a držel se za břicho. Právě měl pocit, že snad vyzvrací každou kostičku v těle.
Tom si několik vteřin uvědomoval proč cítí vlhko i ve vlasech. Potom ze sebe stáhnul tričko a sehnul se k bratrovi.
,,Jsi v pořádku?" Starostlivě mu položil ruku na rameno. Bill pokrčil rameny.
,,Pojď, prosím tě… S tebou jsme jenom a jenom problémy… Ty taky sníš na co přijdeš, pak se divíš, že to takhle dopadá!" Brblal, když se ho snažil podepřít a vyzvednout na nohy. Alan se přiřítil s náručí sušenek. Bill od jídla odvrátil pohled.
,,Já jsem mu to říkal, ale on mě neposlechl…" Pomohl mu, aby si sedl na kraj schodu.
Bill by se nejraději propadl do země. Seděl na schodech, otíral si ruce nenápadně o trávu a s červení ve tváři sledoval Toma, jenž triko vyhodil do popelnice a s divným výrazem zmizel v koupelně.
,,Tak tohle jsem totálně zpackal…" Pohodil hlavou. Alan se mohl smíchy zadusit. Nabízel mu sušenky, provokoval ho. Bill se tvářil zaraženě, upíjel z lahve minerálky a naštvaně ji kloktal.
,,Myslíš, že ty komedie, kdy se ti dva potkali na mejdanu, ona ho pozvracela a stejně se dali dohromady, končí šťastně?" Ublíženě se na Alana podíval a zastrčil si pramen vlasů za ucho.
Alan se nyní doopravdy málem udusil.
Tom se v koupelně zdržel nejmíň půl hodiny. Když vyšel ven, Bill měl dojem, že za ním čpí dezinfekce.
,,Proč si nejel s kluky na oběd?" Alan načínal čtvrtý balíček. Tentokrát po sušence hmátnul i Bill. Měl hlad.
,,Protože jsem čekal na něj." Tom si sedl na trávu a Billovi nevěnoval ani pohled.
,,Proč si na Billa čekal? Byl se mnou…"
Bill získal pocit, že Alan do Toma záměrně ryje, za účelem z něj vymlátit alespoň jednu kladnou větu na jeho bratra.
,,No právě…" zahučel Tom a utrhnul pár sedmikrásek. ,,Poslední dobou se Bill chová doopravdy divně a nerad bych ho matce přivezl zatlučeného v sudu se solí."
Bill nevěděl, co by měl říkat. Už to vypadalo, že Tom do něj prostě tvrdě bude chodit, dokud neodjede domů.
,,Já vím, čím to je." Alan si strčil celou sušenku do pusy. Billovi se zježily všechny chlupy, co kde měl.
,,Vážně?" Tom se hořce ušklíbl. ,,To je naprosto běžné, že se svěřuje kamarádům častěji než mě." Billovi věnoval zvláštní pohled s němým otazníkem.
,,Co bys taky chtěl, já taky neříkám své sestře, do koho jsem se zamiloval." Odvětil Alan zamyšleně.
Bill pročítal obal od Kvidových sušenek a hledal procenta alkoholu. Alan někam mířil…
,,Ach tak, no samozřejmě, zamiloval…" Tom se Billovi očividně vysmíval. ,,Chtěl bych toho chudáka poznat…"
Bill se rozklepal.
,,Zeptej se Billa, on ti to řekne." Alan do černovlasého chlapce strčil.
Tom na bratra upřel zničující pohled plný otazníků. Sklo by se pod ním roztavilo.
,,Já… Já… Ne, to ne, jemu to říkat nebudu!" Bill ukázal na Toma prstem.
,,A proč?" Zasmál se Tom. Chtěl to jméno vědět. Zlikvidoval by toho nešťastníka…
,,Protože… To je moje věc!" Bill bojovně vystrčil bradu. Alan znuděně obrátil oči v sloup. Tak on se tak snažil a Bill to opět beznadějně pohřbí.
,,A kdo ti ji bere?" Tom nakrčil obočí a líně se zvedl. ,,Vůbec by mě zajímalo, jak si ho ulovil… Určitě má minimálně čtyři dioptrie a oslovuje tě "Alenko"…" Naposledy se nepříjemně ušklíbl a odešel k rybníku.
Bill se na Alana podíval. ,,Nenávidí mě."
,,Kecy… proč jsi mu to neřekl? Měl jsi šanci. Nejlepší bude, když mu to řekneš, až budeš někde ve společnosti, aby tě měl před ním kdo schovat…" zazubil se.
,,Je to prostě beznadějný… Rozklepu se pokaždé, když se na mě podívá."
,,Já si taky myslím, že by to chtělo změnit taktiku." Alan strčil Billovi do pusy poslední kousek sušenky.
,,Myslím, že bys ho měl zkusit svést… A to tak, že tě bude "Alenko" oslovovat on…"
autor: Syhrael
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama