>>> Chceš spřátelit? Klikni [SEM]>>> Chceš si objednat design? Klikni [SEM]
>>> Reklamy piš [SEM]>>>

Opatrovník? To si děláš prdel!? 6.

18. července 2008 v 22:18 | Anett483
autor: Mykerina
betaread: Janule
Mě z toho kluka asi křápne. Kde zase vězí? Nechci si to přiznat, ale mám o něj docela strach. Vypadnul jak namydlenej blesk a ani si nevzal klíče. Bože, kde je? Mamka už je taky dost vystresovaná. Nechci, aby se jí něco stalo.
"Půjdu ho hledat," řekne rozhodně. Hmm... tma jak v pytli. Pro ženskou nebezpečný.
"Ne, mami, půjdu já, kdyby se vrátil tak mi zavolej," vezmu si bundu a otvírám dveře. Vykřiknu. Lekl sem se jak cip. Přede mnou stojí Bill, úplně mokrý a počkat! To jsou slzy. Tady něco nehraje. Ustoupím ze dveří, aby mohl projít. Mamka mu skočí kolem krku.
"Kde jsi, sakra, byl???!!! Víš jaký jsme měli strach!" začne na něj křičet,zřejmě jí nedochází, že takhle si rozhodně nepomůže a nic se nedozví.
"Mami, nekřič na něj," pohladím ji po rameni.

"Dobře, vem ho nahoru do pokoje. Pak až… pak si promluvíme," kejvnu hlavou a táhnu ho nahoru.
"Kde jsi byl?!" mlčí. Proč sakra mlčí?
"Tak Bille, kde jsi byl? Báli jsme se o tebe."
"Nestarej se. Nikoho nemám, tak co ti je po mně?!" vyjede. Štve mě, neuvěřitelně mě vytáčí.
"Tak hele, ty… ujali jsme se tě. Máme tě rádi. Dokonce i já tě snesu a ty nám to takhle oplácíš?" připlácnu ho na zeď.
"Pusť… prosím..." kde je ta jeho bojovnost? Ten skelný pohled. Tady fakt něco nehraje.
Radši teda povolím sevření.
"Sedni si…" vyzvu ho. Jen na mě hledí. Chytnu ho za loket a donutím ho, aby si se sednul.
"Au…" vyhrkne sotva se zadkem dotkne židle.
"Co blbneš? Tak si sedni na postel…" tak hrabe mu? Tohle byla první otázka, která mě napadal, když jsem zahlídnul jeho vyplašený pohled.
"Já… já... " stojí a koktá.
"Okamžitě mi řekni, co se ti stalo, jinak tě na tu postel posadím násilím." Panika v jeho očích mi jasně prozradila, že musím volit slova.
"Bille, jsi celkem fajn. A chci, abychom s důvěřovali, tak mi řekni, co tě trápí… budu to vědět jenom já…" odkdy sem taková cíťa?
"Nemůžu si sednout…" pronese tiše.
"Co? Jsem hluchej…" fakt jsem ho neslyšel.
"Že… že si nemůžu sednout…" zopakuje. Tak teď jsem mu rozuměl.
"A to jako proč ?" nechápu…
"Já… já... jsem… byl…" leze to z něj jak z chlupatý deky.
"Chceš mi o tom říct?" špitnu.
"Já… nevím…"
"Sedneme si…"
"Nemůžu…"
"Tak si lehneš, ano?" pohladím ho po tváři. Je tak pěkný. Že jsem si toho nevšiml dřív.
Došouráme se k posteli.
"Nemusíš mít strach… nic a nikdo ti nic neudělá," nakonec se nechá přesvědčit a lehne si na bříško.
"Můžeš… poslouchám," špitnu, ale je ticho.
"Billy?" hm… usnul... nevadí… poví mi to jindy. Jenže… nedá mi to, když mu zavibruje telefon... má novou zprávu.
Mám to otevřít nebo ne? Co když tam… co když tam je něco, co mi napoví? Zvědavost mi nedá. Popadnu mobil a nakouknu do zprávy. To co sem si přečetl mi vyrazilo dech. To, že je gay, jsem tušil, tahle sms mi to jen potvrdila, ale tohle… to jsem nečekal. Ta zpráva byla tak… nechutná… bože…
Dám mu čas se vyspat a pak mi to pěkně celé vyklopí. Nebo to z něj vytáhnu, ale teď ať si odpočine. Opustím pokoj a jdu za mamkou.
"Tak?" ptá se hned. Jen zakroutím hlavou.
"Zjistíš to?"
"Pokusím se, nevím jestli mi bude věřit," pronesu a jdu se kouknout na bednu. Za tři dny je vízo a já z něj mám panickou hrůzu. Tvrdě sem makal, abych neměl žádnou čtyřku. Mamku by to asi zabilo. Jenže starost mi dělá praxe. Absolutně netuším co z ní mám a ta úča mě absolutně nemá ráda. Jestli mi dá něco blbýho, tak ji praštím. Vrrrrrrr.
"Tome?"
"Hmm?"
"Běž se za ním prosím mrknout…" co mi zbejvá. Se zvednu a jdu.
Opatrně otevřu dveře, nechci jej vzbudit. Bill ale sedí na posteli a kouká na mě.
"Já… ehm... už je ti lépe?" křečovitě se usměju.
"Trochu…" špitne se sklopenýma očima.
"Můžu si přisednout?" jsem ve vlastní pokoji a ptám se, jestli si můžu sednout na vlastní postel? Už mi fakt jebe.
"Hmm…" broukne. Posadím se tedy k němu, ale okamžitě se odsune.
"Bille, já… přišla ti smska… a …"
"Tys to četl?" vykřikne.
"Mno… jo… teda…"
"Kdo ti to, sakra, dovolil číst?!"
"Přestaň na mě laskavě křičet!!" zvýším hlas, ale pak mi dojde, že tímhle ho nedonutím mluvit.
"Dobře, tak jinak…" nadechnu se, "tu zprávu jsem si přečetl. Jo... přiznávám, ale musel jsem vědět, co se ti stalo…"
"A zjistil jsi to?"
"Ehm… ne tak... docela… to že jsi... gay... sem tušil…" zrudneme oba, "a tohle mi to jen potvrdilo… a... řekni mi to."
"Já… nemůžu,Tome."
"Proč?"
"Protože… není lehké o tom mluvit, chci být sám... běž, prosím…" vyzve mě. To teda ne.
"Tohle je můj pokoj."
"Fanj… jdu já," zvedá se, ale stáhnu ho zpět.
"Nikam… dokud mi neřekneš, co se stalo," zasyčím mu do ucha.
"Nemůžeš mě nutit."
"Myslíš?" vidím v jeho očích tu pochybnost.
"Doufám…?"
"Můžu… a taky to udělám."
"Tohle je moje soukromí… na to nemáš právo," brání se. Marně.
"Koukej to vyklopit!"
"NE!"
"ANO!"
"NE!"
"Tak dost, Bille!" už fakt nemám nervy.
"Nekřič… prosím," vzlykne.
"Bille… řekni mi to... prosím… budu to vědět jenom já… nikdo jiný se to nedozví… slibuju."
"Opravdu? Bude to jen u tebe?"
"Slibuju," pohladím jej…
"Kde jsi byl?" první otázka. Silně zaváhá, ale nakonec odpoví.
"U… u přítele… on... se chtěl… já to dělal poprvé… bolelo to… a... on... on nepřestal, i když jsem prosil…" vzlykne. To si dělá srandu? Musím ho obejmout. Přitiskne se ke mně a brečí.
"On… já nechtěl. Nechtěl jsem, ale slíbil jsem mu to... za... za ten včerejšek, když jsem nepřišel... já... Au... Tome… já už nikdy nechci…" teď mi došlo, že za to můžu já.
"Promiň," špitnu. Nevím jak bych se mu měl omluvit. Kdybych ho včera nedržel, nemuselo se to stát.
"Znásilnil tě?" špitnu.
Zahledí se na mě.
"Nee… já… nechal jsem se… asi… ho miluju…" špitne potichu a sklopí pohled.
"Tohle nemyslíš vážně, že ne?" nevěřím svým uším. Jak ho může milovat, když mu udělal něco tak… tak hnusného, něco tak… neuctivého. Jeho pohled je naprosto zoufalý.
"Billy, hlavně se uklidni, ano? Zajdeme k doktorovi, jo?" nabídnu mu, ale razantní zakroucení hlavy je mi jasnou odpovědí.
"Dobře," pohladím ho po tváři. Uvolněně se mi opře do náruče.
"Ještě se prospi," uložím ho, opatrně se zvednu a co netišeji opustím pokoj.
*******
"Co se mu stalo?" vyzvídá máma hned jak mě spatří.
"Mami, vím to, svěřil se mi, ale…. Promiň, nesmím ti to říct, slíbil jsem mu to."
"Dobře, Tome, nebudu naléhat. Jen sem ti chtěla říct, že jedeme zítra k moři na dovolenou. Všichni ji potřebujeme a Bill ji potřebuje nejvíce."

autor: Mykerina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama