>>> Chceš spřátelit? Klikni [SEM]>>> Chceš si objednat design? Klikni [SEM]
>>> Reklamy piš [SEM]>>>

Opatrovník? To si děláš prdel!? 2.

18. července 2008 v 22:12 | Anett483
autor: Mykerina
betaread: Janule
Slastně se protáhnu a zamručím. Dneska je úžasný den. Sluce svítí a já mám volno. Škola dělá přijímačky, takže mě tam nikdo nepotřebuje. Jak já nesnáším školu. Je to na prd. Prostě mě to nebaví. Už jenom dva roky. Dva nudné roky na nudné škole. Ne počkat. Aspoň ty roštěnky stojí za to. Jo to. Nedělá jim problém se někde ohnout a dát mi. Moment! Co to na mně leží? Oh, jéje. To je ta blondýna ze včerejška.
"Kotě, vstávej… musíš pryč," lehce s ní zatřepu. Jen se na mě více nalepí. Takový holky nesnáším… vrrrr…
"Tak ale…" už toho mám plné zuby.
"No jo..." zavrčí. Hmm... vztekloun... to se mi líbí. Že bych si s ní užil ještě než odejde??? Už jen ta myšlenka mě vzruší a já jsem plně připraven. Lehce ji líbnu na ucho, pak na rty. V zápětí se na ni překulím, a když mi polibky začne oplácet, roztáhnu jí nohy a vniknu tam, kde je mi dobře. Vyhekne, ale spolupracuje. Sex po ránu, mno, neříkám, že je to u mě běžné, ale tahle holka je opravdu dobrá a včera rozhodně stála za to. Tak divoký sex jsem zažil jen párkrát. Šoustám ji tvrdě, tak jak to mám rád a ona se kupodivu nebrání - ještě na mě sama přiráží. Jo... tohle přesně miluju... pojď kotě…

Po několika minutách se udělám a odkulím se pryč.
"Bylas skvělá," uznale hvízdnu.
"To ty taky..." protáhne se a začne se zvedat. Koukám, že není blbá a ví, že ode mě už nemůže nic čekat. Natáhne si sukni, top, ale tanga mi tu nechá. Mno co. Holt mám další do sbírky. Během pár minut je připravena k odchodu.
"Počkej..." otočí se na mě. Rychle vstanu… nemůžu přece nechat tak dobrou holku v posteli jen tak odejít… navlíknu na sebe první tepláky co najdu a jdu s ní alespoň ke dveřím. Sejdeme schody a u dveří se zastavíme.
"Typuju, že už se neuvidíme..." zaculí se. Ona fakt není blbá. A to je blondýna. Chápete to??!! tak tu musím ještě někdy mít.
"Hele… nic neslibuju, ale sex s tebou bylo něco úžasného, takže nevidím důvod, proč si to nezopakovat," mrknu na ni. Jen se zaculí a zmizí pryč. Uhmm… tak to jsem zvládnul dobře.
"Tome?" ale ne… máti je vzhůru.
"Mno?"
"Nebuď otrávený..." protočím oči a hned dostanu pohlavek. Vrrrr….
"Tak co si chtěla…??"
"Víš… jak bych ti to řekla…"
"Třeba normálně?"
"Thomasi!!"
Nevinně se uculím.
"Budeme tady mít na nějakou dobu návštěvu... požádali mě z práce, jestli bych se na nějakou dobu nepostarala o…" Zvonek... Máma se zadrhne a vykuleně kouká.
"Už je tady…"
"Kdo je…" nestihnu ani doříct a máma už je fuč. Vykouknu ze dveří. U auta stojí nějaká skupinka ženských, mezi nimi máma a nějaká… woow… to je kus... ten zadek. Páni, to sem ještě neviděl. Tak ta bude moje. Tepláky si posunu trochu níž… tak... jo... to je dostatečně sexy… uff… ty dole buď v klidu… bude tvoje... o to se neboj. Zhluboka se nadechnu. Vypnu hruď a jdu rovnou k nim.
"Čau, Kotě..." usměji se okouzlujícím úsměvem ala jsem king. Ta kočina se na mě zpomaleně otočí, zadívá se mi do očí. Woow... to jsou nádherný oči.
Bez řečí mě chytne za ruce, jde na to zostra, a ruce mi položí na svoji hruď. Počkat… tady něco chybí.
"Když už, tak kocoure… blbče," sykne a nasupeně si sedne zpět do auta. Počkat… moment... tohle... to si děláte prdel. Máma to pobaveně sleduje, ty ženské vykuleně čumí a já nevím co si mám myslet. Poplašeně zamrkám. Netvrďte mi, že tohle božské tělo patří… KLUKOVI????!!!!
"Ma... mami?" vyheknu.
"Tome... tohle jsou sociální pracovnice a ehm… Bill?" koukne na ty baby, ty kejvnou… "a Bill s námi nějakou dobu pobude. Byla bych ráda, kdyby ses o něj postaral a…"
"Já nebudu dělat chůvu!!" vyhrknu.
"Tak to teda budeš, chlapečku nebo končíš s těma svejma pařbama a výletama s přáteli," vykulím oči, pusa mi padne někam ke kotníkům.
"To... tohle nemůžeš myslet vážně?!"
"Tak to si piš, že myslím," očividně je pevně rozhodnutá. Za tohle mi, Bille, zaplatíš. Kouknu do auta. Ten týpek sedí, na oči si narazil brýle a očividně nemá zájem komunikovat.
"Mami…" zkusím to mile.
"Z tohohle se nevykroutíš..." utla moje naděje. Tak fajn, no.
Kouknu na ty ženský. Doumlouvaj tomu klukovi, ale ten je očividně proti a nehodlá vylézt z auta. Nakonec to vzdá a navztekaně vyleze ven.
"Tak ahoj, Bille..." usmějou se na něj. Ten se jen zkroušeně koukne, ale mlčí.
"Ehm... Bille?" aaaaa maminka se snaží upoutat pozornost. Otočí se na ni, ale stále mlčí. To teda bude případ.
"Půjdeme dovnitř, ne?" máma je nervózní. Bill pokrčí rameny a jde za ní. Tak tenhle týpek nebude komunikovat? To bych se na to ještě podíval. I když musím uznat. Zadek má přímo ukázkovej. Jdu za nima. Mamka se s ním očividně snaží konverzovat, ale on se k tomu nějak nemá. Zajímalo by mě, co se mu stalo. Očividně vypadá, že se o sebe dost stará, takže nebude někde z děcáku.
"Máš hlad?" neodpoví. Jen se na ni kouká. Tak promluv, chlapečku. Nic. Totální ignorace.
"Tome?" asi u mě hledá záchranou brzdu. Kývnu, jako že mám hlad. Udělá mi obložený chleba a nenápadně mě odtáhne do vedlejšího pokoje. Nechá Billa v kuchyni i s moji snídaní.
"Co děláš? Mám hlad..." syknu na ni. Umlčí mě pohledem a táhne mě k rohu. Co má zase v plánu? Koukáme škvírou do kuchyně. Bill sedí na židli a šilhá po MÉ snídani. Opatrně se rozhlíží a ostražitě sleduje každý záchvěv záclony. Dloubne do chleba a ukradne drobeček. Rychle zmizí v jeho ústech. Zase se podívá kolem. Vypadá hladově. Mrknu na mámu, ta ho sleduje s tichým úžasem a ani nedýchá. Otočím se zpět na střed zájmu. Bill už okusuje chleba, přímo hltá, až se málem zadusí, ale očividně jej to zasytí. Pak se jen vykuleně kouká co provedl. Okamžitě se zvedne a rychle se snaží udělat něco jako… původní obložený chléb. To už nevydrží máma a vejde. Bill se polekaně otočí. Rudý jak rajče.
"To je v pořádku, Bille..." usměje se na něj. Bill jí plaše úsměv vrátí, ale to už se máma obrátí na mě.
"Ukážeš Billovi pokoj?" mrkne na mě.
"Mno, proč ne..." sice nevím který, ale nevadí. V tom to asi mámě dojde.
"Tome?"
"NE... to po mně nechtěj. Na to zapomeň," už mi to taky došlo. Ona chce, abych mu dal svůj pokoj? Tak to teda ne.
"Na chvilku budete prostě bydlet spolu."
"CO?" tak tohle mě nenapadlo. Tohle rozhodně ne. Já nemůžu sdílet pokoj, moje území, s úplně neznámým klukem, kterej ještě odmítá mluvit. Ne a ne a ne.
"Tak Tome…" ty její smutné oči. Protočím oči.
"Tak jo..." svolím nakonec. Tohle mě bude stát hodně.
"Pojď..." procedím mezi zuby a kupodivu mě Bill následuje. Sám se divím, že mě poslech.
"Sežral si mi snídani," zasyčím na něj na schodech.
"Tak sorry, cíťo." Zašklebí se na mě. A hele, ono to nebude nevinnej klučík.
"Co ty si vlastně zač?"
"Někdo, kdo tady dlouho nepobude, ale do té doby ti stačím trošku okořenit život," zavrčí nebezpečně. Mno… tohle bude zajímavý. Sem zvědavý co z něj vyleze.

autor: Mykerina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama